Svitavský náhon

Počátek Svitavského náhonu v parku nedaleko Tkalcovské ulice.
Počátek Svitavského náhonu v parku nedaleko Tkalcovské ulice.

Svitavský náhon je vodní tok oddělující se od řeky Svitavy v brněnských Zábrdovicích a protékající částečně pod zemí nejstaršími průmyslovými čtvrtěmi Brna až do prostoru křižovatky ulic Vlhké a Skořepky, kde se pod povechem stéká s oslabeným tokem staré Ponávky. Dále pokračují vody Svitavského náhonu korytem Ponávky až do Komárova, kde se jižně od dolního nádraží zatáčí ostře na západ a umělým korytem vtéká do řeky Svratky.

Dnes již ve významné části svého toku zakanalizovaný Svitavský náhon využíval částečně (stejně jako severnější Svitavská strouha tekoucí přes Starou Osadu) původní koryto řeky Svitavy a společně se zavezeným Svrateckým náhonem vytvářel neopakovatelně pitoreskní atmosféru tzv. brněnských Benátek v prostoru ulic Mlýnské, Vlhké, Spálené, Dornychu aj. Přestože tato místa, známá z romantických pohledů 19. století, stále existují, je již podstatná část toku pod zemí.

V roce 2014 je Svitavský náhon stále v provozu a slouží jednak jako recipient pro menší toky a drenáže okolo původního koryta řeky a dále jako zdroj vody pro některé přežívající průmyslové podniky na jeho březích.

Historie Svitavského náhonu

Historie vzniku a vývoje Svitavského náhonu je nejasná. Zejména proto, že původní náhon pravděpodobně není lidským výtvorem, ale vody řeky Svitavy protékaly bažinatou krajinou Dolního Cejlu za městskými hradbami odpradávna - nejpravděpodobněji šlo o jedno z mnoha říčních ramen, které meandrovaly a měnily trasu po tisíciletí. Se založením Brna a rozvojem předměstí za jeho hradbami byl počet vodních toků omezován, bažiny byly vysoušeny a zasypávány, řeky a jejich ramena narovnávány a poutány splavy a hrázemi, na jednom místě dokonce došlo ke změně směru toku. Tento proces probíhal od ranného středověku až do současnosti, jak zachycuje podrobněji popsaná historie Svitavského náhonu níže.

Zakreslení Svitavského náhonu na plánu města Brna z roku 2016 bez popisků.
Zakreslení Svitavského náhonu na plánu města Brna z roku 2016 bez popisků.
Zakreslení Svitavského náhonu na plánu města Brna z roku 2016.
Zakreslení Svitavského náhonu na plánu města Brna z roku 2016.
Zakreslení Svitavského náhonu na plánu města Brna z roku 1936.
Zakreslení Svitavského náhonu na plánu města Brna z roku 1936.

Trasa Svitavského náhonu a její vývoj v průběhu staletí

Sedm úseků Svitavského náhonu

  1. Od stavidla na řece Svitavě po ulici Radlas
  2. Od ulice Radlas po železniční trať do České Třebové
  3. Od železniční trati po soutok s říčkou Ponávkou
  4. Od soutoku s říčkou Ponávkou po soutok se Svrateckým náhonem
  5. Od soutoku se Svrateckým náhonem po soutok s ramenem Svitavy
  6. Od soutoku s ramenem Svitavy po oddělení Komárovského náhonu
  7. Od bývalého Komárovského náhonu k soutoku s řekou Svratkou
Kliknutím na úsek se dostanete na daný odstavec ve stránce.

Celková délka současného Svitavského náhonu činí asi 3,6 km, z toho 2,8 km nad zemí a zbytek ve stokách, tunelech a potrubí. Náhon kříží dvě železniční a dvě tramvajové tratě, dvě vlečky a nejméně deset ulic. Vede přes něj také řada mostů mimo ulice, uvnitř uzavřených areálů a dvorů a bezpočet potrubí, drátů a kabelů. Na své trase má pět zrušených soutoků s jinými brněnskými řekami a potoky, ústí do něj kanalizační roury i výduchy z parovodů. Pro lepší orientaci jsme rozdělili Svitavský náhon na sedm navazujících úseků, které jsou v následujícím textu popsány samostatně.

1. část od stavidla na řece Svitavě po ulici Radlas

Severní část Svitavského náhonu na mapě z roku 1858. Světlejší modrou barvou jsou vyznačeny zaniklé vodní toky, tmavší stav z roku 2016.
Severní část Svitavského náhonu na mapě z roku 1858. Světlejší modrou barvou jsou vyznačeny zaniklé vodní toky, tmavší stav z roku 2016.

Hned od prvního stavidla je Svitavský náhon osou romantických čtvrtí na někdejší periferii průmyslového Brna. Odbočuje po úhlem cca 60° od řeky Svitavy nad Zábrdovickým jezem (6,5 říčních km) jako nápadné prodloužení Svitavské strouhy, která se od řeky odklání nad Husovickým jezem u severního cípu bývalé Zbrojovky a produí podzemím přes Starou osadu a okolo Zábrdovických lázní, které kdysi napájela. Současný zregulovaný a přísně rovný tok ,a href="/Tema/Svitava">Svitavy tak napovídá, že původní řeka se vinula územím několika rameny poněkud jiným směrem. Právě osa Svitavská strouha - Svitavský náhon, křížící dnešní Svitavu nad jezem je pravděpodobně pozůstatkem původní trasy řeky (ta se samozřejmě po tisíciletí měnila a lidmi byla usměrňována nejméně několik stovek let před současností). O přesné trase řeky v době založení města Brna dnes nemáme spolehlivé doklady, určitě ale byla její hladina méně zahloubena (přibližně ve výši horní hrany jezu) a docela pravděpodobně většina vody protékala po trase dnešního Svitavského náhonu.

Pouhých několik metrů od svého počátku kříží romantickou Svitavskou pobřežní dráhu - osamělou kolej vedoucí po svitavském nábřeží, po které se kdysi proháněly vlaky mezi Brnem a Prahou, aby o mnoho let později upadla v zapomění jako páteř vadnoucí sítě vleček na obou březích řeky. Přesto sem párkrát do roka zavítá vlak, aby posunoval s několika vagóny na teplárenské vlečce. Druhou kolejí, kterou náhon záhy podtéká, je opuštěná vlečka do zrušené Mosilany, konkrétně jejího závodu 2, který je vzdálený několik bloků od hlavního areálu při Křenové ulici (viz 3. úsek náhonu). Tato kolej je dnes již docela bez provozu a továrna, kterou procházela byla rozdělena mezi několik firem, které mezi sebou postavily přímo na koleji zdi a ploty, tak, že vlak už by ani projet nemohl.

Prvních několik desítek metrů tvoří Svitavský náhon hranici podivného parčíku. Po pravé straně (hledíme po proudu) totiž na místě dnešního obludného supermarketu stávala textilní tvoárna, původně Weiss-Hanak, později Vlněna, závod č. 2. Monumentýální stavba s nepřehlédnutelným secesním oknem patřila mezi nejkrásnější průmyslové dědictví Brna. Na přelomu tisíciletí byla však nelítostně vypálena a zbourána, aby uvolnila místo typové stavbě nákupního centra. Právě zaměstnanci textilek tvořili v určitých obdobích nejčastější návštěvníky parku na místě, kde se v meziválečném období konaly lidové demonstrace za lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy nezřídka vykořisťovaného dělnictva. Díky tomu získal zvláštní parčík za socializmu na významu, byl upraven a v jeho středu byl vybudován netradiční pomník dělnických demonstrací. Po změně režimu park upadl v zapomění, textilky přestaly pracovat, původní úpravné cestičky překryla kolmá vyšlapaná stezka a pomník poničili vandalové. Dnes tak lze s nadšením archeologa sledovat z hloubi země vystupující obrubníky, pozorovat rezivějící kolej vedoucí středem parku pod rozložitými lípami a klábosit s bezdomovci, kteří jsou tím pravám proletariátem dneška.

Počátek Svitavského náhonu je stavidlem nad jezem na Svitavě v říčním kilometru 6,5 (na fotce vpravo). Původně tudy Svitava protékala asi v trošku jinému úhlu, přímo naproti stavidlu ústí podzemní tok tzv. Svitavské strouhy přitékající ze Staré osady. Déšť znamená vhodné podmínky pro plavbu - vody bude dost.
Počátek Svitavského náhonu je stavidlem nad jezem na Svitavě v říčním kilometru 6,5 (na fotce vpravo). Původně tudy Svitava protékala asi v trošku jinému úhlu, přímo naproti stavidlu ústí podzemní tok tzv. Svitavské strouhy přitékající ze Staré osady. Déšť znamená vhodné podmínky pro plavbu - vody bude dost.
Ve druhé polovině roku 2014 prošlo stavidlo na počátku náhonu za ulicí Tkalcovskou rekonstrukcí. Řeka se však v říjnu poněkud rozvodnila, což způsobilo určité problémy - katastrofu, při které by přívalová vlna hrnula Dolním Cejlem, po Křenové a na Zvonařku, se však podařilo odvrátit.
Ve druhé polovině roku 2014 prošlo stavidlo na počátku náhonu za ulicí Tkalcovskou rekonstrukcí. Řeka se však v říjnu poněkud rozvodnila, což způsobilo určité problémy - katastrofu, při které by přívalová vlna hrnula Dolním Cejlem, po Křenové a na Zvonařku, se však podařilo odvrátit.
Opravené stavidlo z hladiny Svitavy v roce 2016. Tady začíná bájný Svitavský náhon, tajemný, ukrývající se, ale po staletí zásobující předměstí Brna životodárnou vodou.
Opravené stavidlo z hladiny Svitavy v roce 2016. Tady začíná bájný Svitavský náhon, tajemný, ukrývající se, ale po staletí zásobující předměstí Brna životodárnou vodou.
Také v průběhu rekonstrukce byl zajištěn minimální průtok vody náhonem alespoň jednou plastovou trubkou.
Také v průběhu rekonstrukce byl zajištěn minimální průtok vody náhonem alespoň jednou plastovou trubkou.
Bezprostředně za stavidlem se náhon poprvé dostává do podsvětí - nad hladinou se klenou mosty Svitavské pobřežní dráhy, kdysi vedoucí až do Tišnova a zrušené vlečky do Mosilany.
Bezprostředně za stavidlem se náhon poprvé dostává do podsvětí - nad hladinou se klenou mosty Svitavské pobřežní dráhy, kdysi vedoucí až do Tišnova a zrušené vlečky do Mosilany.
V první části svého toku tvoří Svitavský náhon hranici podivného parku. Na jeho pravé straně stávala tovární zeď bývalé Vlněny, na levé straně stojí dodnes pomník demonstrací dělníků z této továrny.
V první části svého toku tvoří Svitavský náhon hranici podivného parku. Na jeho pravé straně stávala tovární zeď bývalé Vlněny, na levé straně stojí dodnes pomník demonstrací dělníků z této továrny.
Voda v náhonu přitékající z řeky je relativně čistá. Zanedbaná údržba v dobách, kdy náhon ztratil svůj původní technologický význam, přetoky z kanalizace a neurvalé chování obyvatel v okolí však mají za následek, že je většina koryta mrtvou vodou plnou odpadků. Přesto se večerní hladina v parku na Tkalcovské leskne jako zrcadlo.
Voda v náhonu přitékající z řeky je relativně čistá. Zanedbaná údržba v dobách, kdy náhon ztratil svůj původní technologický význam, přetoky z kanalizace a neurvalé chování obyvatel v okolí však mají za následek, že je většina koryta mrtvou vodou plnou odpadků. Přesto se večerní hladina v parku na Tkalcovské leskne jako zrcadlo.
První ulicí, která kříží Svitavský náhon, je Tkalcovská. nad jeho vodami prochází po poměrně nezajímavém betonovém mostě, za kterým v dálce vykukují komíny teplárny.
První ulicí, která kříží Svitavský náhon, je Tkalcovská. nad jeho vodami prochází po poměrně nezajímavém betonovém mostě, za kterým v dálce vykukují komíny teplárny.

Ulici Tkalcovskou podchází náhon nezajímavým betonovým mostem. Na jedné jeho straně se rozkládá park, druhou tvořila donedávna vysoká, neprůhledná zeď. Snadno tak mohli chodci nabýt dojmu, že pod mostem mizí náhon v podzemí - ale není tomu tak. Za zdí vystupují vody náhonu opět na světlo světa v areálu bývalého závodu č. 2 Mosilany, později skladu drogerie Jasmín. Náhon zde protéká mezi vysokými betonovými zdmi a lze jím bez potíží proplouvat i na lodi. Občas vedou na povrch schůdky, kterými lze vystoupit do areálu některé z firem, navzájem oddělených zdmi. Další plavba však bohužel není možná, za táhlým obloukem náhonu čekají česle a voda mizí v podzemní betonové rouře o průměru cca 1 m. Takovou rourou je sice možné se protáhnout, ale nic zajímavého v ní nanajdete.

V závěru prvního úseku se náhon vynořuje v délce jen asi 2 m za zábradlím na ulici Radlas. Betonová roura zde ústí do nehlubokého koryta, které pokračuje pod velmi nízký most ulice z roku 1998 do areálu brněnské teplárny. To už je ale začátek druhého úseku Svitavského náhonu…

Plavba je s menšími obtížemi možná od stavidla na Svitavě až po začátek prvního podzemního úseku, vedeného betonovou rourou příliš úzkou pro loď.
Plavba je s menšími obtížemi možná od stavidla na Svitavě až po začátek prvního podzemního úseku, vedeného betonovou rourou příliš úzkou pro loď.
Jako ve velké části délky svého toku je i zde Svitavský náhon sevřen mezi betonovými zdmi.
Jako ve velké části délky svého toku je i zde Svitavský náhon sevřen mezi betonovými zdmi.
Na šířku by se do roury loď bez potíží vlezla, posádka by však musela ležet na zádech a odstrkovat se od stropu. Fotky by určitě nestály za nic.
Na šířku by se do roury loď bez potíží vlezla, posádka by však musela ležet na zádech a odstrkovat se od stropu. Fotky by určitě nestály za nic.
Na světlo světa se Svitavský náhon dostává v romantické škvíře mezi zdmi za okrajem ulice Radlas. Jen pár metrů odtud někdo na zeď napsal mírně upravené verše Ivana Blatného z roku 1941:
Tys volně vydechla,
kouř však jak hustý vlas
vál ze všech komínů, valil se zádumčivě,
podoben truchlivé pohřební vrané hřívě
splétal se v kotouče a táhl nad Radlas.
Na světlo světa se Svitavský náhon dostává v romantické škvíře mezi zdmi za okrajem ulice Radlas. Jen pár metrů odtud někdo na zeď napsal mírně upravené verše Ivana Blatného z roku 1941:
Tys volně vydechla,
kouř však jak hustý vlas
vál ze všech komínů, valil se zádumčivě,
podoben truchlivé pohřební vrané hřívě
splétal se v kotouče a táhl nad Radlas.
Do prostoru za zábradlím a pod chodníkem lze vlézt. Za povodně tu musí klokotat vodní víry, během normálkního stavu vody však lze sestoupit až k hladině a zklamaně konstatovat, že do prvního tunelu v areálu tepláren se kvůli dvaceticentimetrové škvíře na lodi opět nedostaneme.
Do prostoru za zábradlím a pod chodníkem lze vlézt. Za povodně tu musí klokotat vodní víry, během normálkního stavu vody však lze sestoupit až k hladině a zklamaně konstatovat, že do prvního tunelu v areálu tepláren se kvůli dvaceticentimetrové škvíře na lodi opět nedostaneme.

2. část od ulice Radlas po železniční trať do České Třebové

Mezi prvním a druhým radlaským tunelem protéká Svitavský náhon skrze objekt tepláren. Původně tady stávaly zdobné zahrady bratří Schoellerů s jezírkem a parkovou úpravou. Snad ještě z těch dob pochází regulační stavidlo, ze kterého je vidět malinký kousek pod příhradovým mostem vpravo nahoře.
Mezi prvním a druhým radlaským tunelem protéká Svitavský náhon skrze objekt tepláren. Původně tady stávaly zdobné zahrady bratří Schoellerů s jezírkem a parkovou úpravou. Snad ještě z těch dob pochází regulační stavidlo, ze kterého je vidět malinký kousek pod příhradovým mostem vpravo nahoře.

Stejně jako na Tkalcovské ulici, tvoří i na Radlase jižní hranici ulice zeď, přes kterou nejsou vody náhonu vidět. Tady vstupuje náhon do areálu brněnských tepláren, podchází nízkou budovu z druhé strany zdi a následně protéká ponurým a do jisté míry tajemným průmyslovým územím. V 18. a 19. století tvořily pravý břeh náhonu zadní trakty domů a textilních továren na Cejlu: přádelna Moritze Spitze, továrna na vlněné látky Bernharda Engela nebo největší továrna na jemná sukna bratří Schoellerů. Někde šlo o pavlačové domy pro dělnictvo, častěji ale bažinatá a měkká půda na břehu náhona posloužila pro výstavbu zahrad a parků, kterými se majitelé továren pyšnili přímo v areálu podniku. Samozřejmě textilní průmysl potřeboval míst přístup k vodě, přesto ale až do začátku 20. století zůstávaly „tovární zahrady“ spíše nezastavěnými pozemky. Modernizace výroby v textilkách však postupně vyžadovala stále větší množství páry pro technologické procesy a neustálé rozšiřování kotelen, přestavby komínů a výroba vlastní páry se prodražovaly. Proto se konečně v roce 1929 rozhodli majitelé textilek ke spolupráci s městem a Západomoravskými elektrárnami a na popud profesora Vladimíra Lista vznikla nedaleko historické elektrárny a první spalovny odpadů v Československu rovněž první československá teplárna.

Typickým problémem Brna byla i tady rozměklá půda, která si vyžádala zpevnění pozemků zaražením sedmi tisíc železobetonových pilotů do hloubky až 9 m a přeložení části toku náhonu, který byl ukryt pod zem, aby uvolnil místo stavbě kotelny a přimknul se tak blíže k železniční trati. Výstavbou teplárny zanikla poslední nezastavěná oblast v okolí a monstrózní budovy podtrhly průmyslový charakter Radlasu a jeho okolí. Vedlejším důsledkem bylo zbourání 68 jednotlivých továrních komínů v okolí a tedy podstatná změna vzhledu města.

Tunely pod Radlasem

O podzemních tunelech Svitavského náhonu uvnitř areálu brněnských tepláren pojednává podrobně článek

Tunely pod Radlasem

Přese všechny náročné přestavby a úpravy území je v druhém úseku náhonu stále patrné, že jeho tok formovala živelně příroda. Celý úsek leží v areálu či na hranici brněnských tepláren - hned za ulicí Radlas náhon mírně zahýbá doleva k jihu a táhlým obloukem spěje k místu, kde před staletími napájely vody náhonu ozdobná zahradní jezírka a později průmyslovíé nádrže. Dodnes je v těchto na leteckých snímcíh patrná hranatá nádrž na technickou vodu na levém břehu náhonu. V ostrém oblouku doleva protékají vody náhonu skrze starodávné stavidlo, které umožňuje regulovat výšku hladiny a sloužilo pravděpodobně k napouštění nádraží technickou vodou. Stavidlo je v současnosti v dezolátním stavu. Za ostrým obloukem, který je nejspíš pozůstatkem přírodního meandru, vstupuje náhon do tunelu, kterým se stáčí zase k jihu, aby na pár metrů vystoupil na světlo světa, než zmizí v podzemí i potřetí. Podrobněji o tomto úseku a dobrodružné plavbě po něm pojednává článek Tunely Svitavského náhonu pod Radlasem.

Po opuštění třetího tunelu před hlavním vchodem do současných tepláren proudí náhon podél ulice Špitálky, pojmenované po středověkém špitále na jeho březích až k technické bráně do areálu a vlečce tepláren, která patří k nejzajímavějším vlečkám v Brně vůbec. Zde původně náhon zahýbal ostře doprava pod dnešní budovu kotelny, ale v souvislosti s výstavbou teplárny byl jeho tok napřímen až k železniční trati, kde zahýbá v podzemí doprava a odkrývá se nedaleko místa, kudy prochází pod obloukem viaduktu železniční trati mezi hlavním nádražím a Židenicemi. V této části je náhon dobře pozorovatelný z vlaku a většina cestujících jej zná a považuje za říčku Ponávku, která však kdysi zurčela mnohem blíže nádraží, mezi Kolištěm a Vlhkou ulicí.

V roce 2014 se na několika místech podél náhonu objevily cedule oznamující radikální proměnu jeho břehů. Spíše než ku prospěchu bude ale přestavba znamenat sterilizaci a definitivní konec industriální atmosféry, která podél náhonu panovala po staletí.
V roce 2014 se na několika místech podél náhonu objevily cedule oznamující radikální proměnu jeho břehů. Spíše než ku prospěchu bude ale přestavba znamenat sterilizaci a definitivní konec industriální atmosféry, která podél náhonu panovala po staletí.
Čtvrtý tunel ve třetím úseku Svitavského náhonu podchází přímo pod vrátnicí u vjezdu do brněnských tepláren. Původně na tomto místě náhon zatáčel ostře doprava, v roce 1930 byl ale přeložen.
Čtvrtý tunel ve třetím úseku Svitavského náhonu podchází přímo pod vrátnicí u vjezdu do brněnských tepláren. Původně na tomto místě náhon zatáčel ostře doprava, v roce 1930 byl ale přeložen.

3. část od železniční trati po soutok s říčkou Ponávkou

Severní část čtvrtého úseku náhonu uvnitř areálu bývalé Mosilany.
Severní část čtvrtého úseku náhonu uvnitř areálu bývalé Mosilany.

4. část od soutoku s říčkou Ponávkou po soutok se Svrateckým náhonem

Tunel za Rumištěm

O podzemním tunelu Svitavského náhonu uvnitř bloku mezi bývalými Mosilanou a Vlněnou, resp. Křenovou a Mlýnskou ulicemi podle ulice Rumiště pojednává podrobně článek

Tunel pod Rumištěm

5. část od soutoku se Svrateckým náhonem po soutok s bočním ramenem Svitavy

Díky peřejce pod železniční trati z dolního nádraží do Černovic je pátý úsek náhonu jeho nejhlubší částí a kupodivu v něm žije poměrně hodně ryb.
Díky peřejce pod železniční trati z dolního nádraží do Černovic je pátý úsek náhonu jeho nejhlubší částí a kupodivu v něm žije poměrně hodně ryb.

Za nevelkým parčíkem, který se dnes rozkládá na místě soutoku Svitavského a Svrateckého náhonu, někdejšího slavného soutoku řek Svratky a Svitavy, nad kterým se podle historických záznamů vypíná město Brno a který by dnes severně od autobusového nádraží na Zvonařce málokdo hledal, podchází koryto náhonu víceproudou výpadovku vedenou na místě někdejší romantické ulice Čechyňské, která je dnes zakončena nevýtazným parčíkem o několik metrů severněji. Výpadovka směrem na Olomouc si dnes razí cestu územím tehdejších zahrad, skladišť a železničních vleček, ze kterých do dnešních dnů nezbylo téměř nic. Za nevzhledným mostem začíná klidný úsek s největší hloubkou na celé délce náhonu

Náhon se vine za obchodním domem Lidl, stojícím od roku 2002 na místě zajímavé mohutné pětipodlažní tovární budovy. Sterilní trávník jako z dětské stavebnice se táhne z okolí obchodního domu až k hraně koryta, kde pouze smutné fragmenty různě starých kamenných a cihlových nábřežních zídek mezi rozložitými stromy svědčí o prošedší mnohem zajímavější minulosti tohoto místa. Protější, levý břeh náhonu obsadila moderní budova policie, která však nijak nebrání drobné kriminalitě, jež pátý úsek náhonu obklopuje sotva se setmí. Utajená sedátka rybářů, kteří načerno chytají ryby na místech, kam porybný nikdy nevkročí, zoufalé brlohy bezdomovců obsypané odpadem a sem tam vybraná kabelka či pohozená peněženka svědčí o tom, že ani tady není dokonale mrtvo. Malá tišina je tvořena peřejkou vzdálenou jen pár metrů pod vysokým betonovým mostem nákladního železničního průtahu, pod kterým jsou dodnes patrné pilíře starého jednokolejného mostu, který náhon překlenoval o několik metrů níže. Tady však již začíná areál škrobáren a sním šestý úsek Svitavského náhonu.

6. část od soutoku s bočním ramenem Svitavy po oddělení Komárovského náhonu

Tudy pokračoval k jihu původní tok Svitavského náhonu. Obtáčel z východní strany centrum Komárova, který odděloval od kostela sv. Jiljí, rozvětvoval se a o kilometr jižněji se vléval do Svratky. Zasypán byl v 70. letech 20. století v době výstavby dálničního přivaděče a panelákového sídliště, jež nevratně zničily původní tvář Komárova.
Tudy pokračoval k jihu původní tok Svitavského náhonu. Obtáčel z východní strany centrum Komárova, který odděloval od kostela sv. Jiljí, rozvětvoval se a o kilometr jižněji se vléval do Svratky. Zasypán byl v 70. letech 20. století v době výstavby dálničního přivaděče a panelákového sídliště, jež nevratně zničily původní tvář Komárova.

7. část od bývalého oddělení Komárovského náhonu k soutoku s řekou Svratkou

Zpevněné betonové koryto před mostkem pod Svatopetrskou ulicí - na místě, kde Svitavský náhon do 70. let 20. století tekl rovně dále k jihu. Spojovací strouhou z řeky Svratky pravděpodobně původně voda proudila opačným směrem než dnes (v délce necelých 500 m tak zřejmě došlo k obrácení toku), tj. ze Svratky do Svitavského náhonu. Jde ovšem pouze o doměnku, kterou se zatím nepodařilo potvrdit.
Zpevněné betonové koryto před mostkem pod Svatopetrskou ulicí - na místě, kde Svitavský náhon do 70. let 20. století tekl rovně dále k jihu. Spojovací strouhou z řeky Svratky pravděpodobně původně voda proudila opačným směrem než dnes (v délce necelých 500 m tak zřejmě došlo k obrácení toku), tj. ze Svratky do Svitavského náhonu. Jde ovšem pouze o doměnku, kterou se zatím nepodařilo potvrdit.

Nedaleko soutoku se Svratkou ústí do vod Svitavského náhonu přepadové potrubí z odlehčovací komory pod Komárovským nábřežím.
Nedaleko soutoku se Svratkou ústí do vod Svitavského náhonu přepadové potrubí z odlehčovací komory pod Komárovským nábřežím.

Zdroje

  1. Teplárny Brno: historie společnosti. Dostupné online na http://www.teplarny.cz/historie.
 
Článek ze dne 6. 9. 2014 byl naposledy upraven dne 5. 2. 2017 a zobrazen celkem 3787×, naposledy dne 22. 10. 2017 v 9:51.
 
   

Články související s tématem

Zpět | Nahoru

Svitava
Svitava
Ponávka Délka: km Pramen:vlastní pramen severně od města Svitavy Ústí:řeka Svratka Pomoří:Černé moře Řeka Svitava…
Brno
Ponávka
Ponávka Délka:16,8 km Pramen:vlastní pramen v lese u obce Vranov Ústí:řeka Svitava Pomoří:Černé moře Přestože je …
Svratecký náhon
Svratecký náhon
Popis Názvem Svratecký náhon bývá označováno vodní dílo - umělý tok odbočující z řeky Svratky v dnešních brněnských Pisárkách nad (v roce 2014 již nevyuží…
Tunely Svitavského náhonu pod Radlasem
Tunely Svitavského náhonu pod Radlasem
Svitavský náhon patří mezi zajímavá díla člověka a přírody formující krajinu města Brna - svědky historie a spojnice dávno zaniklých časů se současností. B…
Tunely Svitavského náhonu za Špitálkou
Tunely Svitavského náhonu za Špitálkou
Svitavský náhon patří mezi zajímavá díla nejprve přírody jako rameno řeky Svitavy a později člověka, který z něj vybudoval technické dílo, napájející po st…
Tunel Ponávky za Rumištěm
Tunel Ponávky za Rumištěm
Tajemný a zrakům obyčejných smrtelníků skrytý tunel Svitavského náhonu, od soutoku se starou Ponávkou pod křižovatkou ulic Křenová a Vlhká prochází ve tvar…
Vlečka Svitavská pobřežní dráha - Mosilana
Vlečka Svitavská pobřežní dráha - Mosilana
Vlečka do bývalé textilní továrny Mosilany přináleží formálně ke stanici Brno-Maloměřice, ovšem vzhledem k její velké vzdálenosti od Maloměřic a zapojení d…
Brněnská přehrada
Svratka (řeka)
Svratka Délka:174 km Pramen:vlastní pramen pod Žákovou horou Ústí:řeka Jihlava v deltě prostřední Novomlýnské nádrže Pomoří:Černé …
Tunel staré Ponávky
Tunel staré Ponávky
Jako tunel staré Ponávky je označován soubor asi 4,5 km na sebe navazujících podzemních štol vedoucích od železniční stanice Brno-Královo Pole až k bývalém…
Druhé Brno
Druhé Brno
Loader.load() Motto „Pod Brnem, které znám, je ještě jiné, větší, trochu špinavé, trochu popraskané, trochu zaprášenější“ Zpíval by určitě Kittc…

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka: