Systém podzemních chodeb na Pekařské ulici v Brně
 | |
 | | Vstup do podzemního labyrintu je v současnosti (2014) možný nejlépe shora ze svahu probořeným stropem. |
|  | | Západní část podzemního bludiště je tvořená zrušenými sklepy a sklady. |
|  | | Sklepy jsou již dlouhé roky neudržované a na jejich stavu je to znát. |
|
 | | Bizarní kovové schodiště sloužilo pro přístup z horních pater, dnes již částečně neexistujících. |
|  | | Vstup se světlem jest životu nebezpečný. Policejně zakázán. |
|  | | Pootevřená lednička starého střihu jako by zvala na lahodné občerstvení. |
|
 | | S rostoucí hloubkou se vyzděné sklepy mění na chodby vylámané ve skále, částečně později vybetonované. |
|  | | V krápníkovém sále prosakující vody vyplavují z betonové vrstvy bílý sintr. |
|  | | Nejzajímavějším místem v zavinuté cestě podzemím je bezesporu šest metrů hluboká zaklenutá nádrž, která může být i nebezpečná. |
|
 | | Nádrž není ohraničená zábradlím a potmě není těžké do ní spadnout. Za světla pomůžou k sestupu stupně. |
|  | | Původním účelem hranolové jámy bylo pravděpodobně skladování ledu. Odvodňovací chodba vedoucí z jejího dna je však zazděná. |
|  | | Nezbývá než na protější straně z nádrže vylézt nahoru a pokračovat oklikou. |
|
|
 | | Občas jsou sklepy sousedících domů propojené stísněnými průlezy. |
|  | | Masivní pasy podpírají valené klenby konzervárenského podzemí. |
|  | | Do nejodlehlejší části podzemí mnoho lidí nedojde. Věci jsou zde proto v takovém stavu, v jakém je zanechali odcházející dělníci. |
|
 | | Sud není plný zlata, ale pouze obyčejné kalafuny. |
|  | | Nejvzdálenější chodby se na skladování zdají být úzké. Klikatí se a mizí kdesi v masivu pod Špilberkem… |
|  | | Na druhou stranu chodby vybíhají až do dvorů domů na Pekařské ulici. Některé štoly vedou až na povrch. |
|
 | | Na několika místech využili vyklizené prostory štol zlenivělí dělníci, kteří podzemí využili jako skládku odpadního materiálu. |
|  | | V roce 1985 byla ve sklepích nejblíže povrchu kotelna. Tehdy se tu ještě čile pracovalo. |
|  | | Celý blok staveb pod Pellicovou ulicí je tajemný a ukrývá několik pater různě starých štol. Roura na fotografii odvádí vodu z podzemního pramene skrz kaskádu prolomených sklepů kamsi hluboko pod zem do neznáma. Pár metrů se nám ji podařilo sledovat do hloubky než zmizela v uzoučkých neprůchodných chodbách. |
|
|
Velmi spletitý systém podzemních chodeb pod bývalou konzervárnou Fruta na Pekařské ulici v Brně vznikl propojením několika samostatných sklepních prostor pod sousedními domy na Pekařské ulici a dalšími objekty ve dvorním traktu těchto domů. Komplikovaný terén úbočí pod hradem Špilberkem s proměnlivým sklonem svahu byl zastavěn již v období středověku a od té doby byly domy po několik staletí přestavovány a měněny bez jednotné koncepce. Po celé délce poměrně strmé Pekařské ulice probíhá v zadním traktu různě starých budov mohutná opěrná zeď, která se zvyšuje a místy dosahuje výšky až několika pater. Větší část této zdi je obestavěna druhou řadou domů, obvykle hospodářského charakteru, která není vidět z ulice a ze které prakticky ve všech případech vybíhají do kopce podzemní chodby. Někdy jde o menší sklepy, častěji ale o poměrně dlouhé chodby, které sloužily především pro ukládání potravin, ale také ledu, uhlí nebo jako příležitostný úkryt. Ve spodní části ulice v okolí nemocnice sv. Anny došlo k propojení několika podzemních systémů a vzniku malého labyrintu. V roce 2014 bylo možné se do běžně nepřístupných prostor dostat dík mohutné prolomené klenbě jednoho z podzemních sálů, kterou se vevalila do podzemí suť z několika vyšších pater zřícené budovy bývalé továrny, aby prolomila klenbu i v druhém podzemním patře a zmizela v útrobách neznámé hlubiny (díky zavalení sutí není průzkum hlubšího patra možný).
Ve členitém terénu a několika výškových úrovních budov a sklepů je orientace mimořádně obtížná. Mnoho chodeb končí zazdívkami, za kterými se navíc možná ukrývají dosud neobjevené prostory a některé budovy na povrchu se propadly, což činí průzkum složitým a nebezpečným. Po opatrném vstupu probořenou klenbou lze po suťovém kuželu sešplhat do základního patra, které je rozlohou podzemních prostor největší a které je rovněž rozčleněno na jednotlivé místnosti, sloužíví původně nejspíš jako sklady a dílny. Někde najdeme zbytky potravin či hraček uložených v době, kdy prostory sloužily jako domovní sklepy, jinde hromadu písmenek ze psacích strojů nebo pootevřenou ledničku… Některé nálezy už nikdy nikdo nevysvětlí, jiné jsou odzbrojující svojí prostotou. Centrální rovná chodba zavede návštěvníky do několika velkých sálů, jejichž statika je podepřena masivní vstvou stříkaného betonu, který však současně činí stěny dokonale nudnými. Nelze pozorovat zdivo ani podlahu, sterilní betonové prostředí narušuje pouze průsak vod v »krápníkové« síni na konci slepé odbočky ze zadní části sálu, kde prosakující voda vytváří roztomilé sintrové krápníky. V kolmém směru lze doprava pokračovat dvojicí dalšíh vlkých skladových sálů, prázdných až na tlející zbytky podivné svébytné podzemní výstavy fotografií, nainstalované do chodeb neznámými umělci. Na konci zahnuté chodby pak číhá nebezpečná propast pět až šest metrů hluboké nádrže, sloužící snad původně ke skladování ledu nasekaného v zimě a používaného v létě pro chlazení potravin. Z jímky vede na úrovni dna chodba do další místnosti, pokračování je však zazděné (nebo tudy cesta možná dál nikdy nevedla a přebytečná voda se vsakovala do pórů v hornině pod nádrží). Problémové místo však lze snadno obejít vystoupením z nádrže po stupních na protější stěně a po protažení podivně částečně zazděnou klenutou chodbou sestoupením zpět na úroveň dna mezi dvojicíc stěn, ohraničucících původně schodiště, jehož stupně zmizely v nenávratnu.
Pod schodištěm je proražen úzký otvor ve stěně, která oddělovala sousední dvůr a sklepení samotné konzervárny. Nyní již v rovině lze projít několika místnostmi s jasnými pozůstatky činností spojených s potravinářstvím. Sudy na nakládané potraviny, jeden plný kalafuny, spousty lahví a beden jsou milými pozůstatky dávno snědeného a vypitého jídla a pití. Směrem k Pekařské ulici vybíhá dlouhá slepá chodba, kdysi snad pokačující až pod ulici, dnes ovšem končící v prostoru pod provozní restaurací. Průduchy jsou dnes zabetonovány, kdysi ale sloužily pro přístup do sklepů a v době rekonstrukce hospody je dělníci zasypali několika kubáky suti. Kdo a kdy bude muset materiál odklízet, zjevně neřešili. V části nejvzdálenější od vstupu lze nalézt zbytky zařízení plynové kotelny podniku, včetně dokumentů s dobovými razítky konce socializmu. Do dvorů obydlených domů vedou několikerá vrata.
Další, oddelěné části podzemí, jsou přístupné z kaskádovitých trosek budov nad bývalou Frutou, nejzajímavější jsou patrně sklepy navlečené jako různě velké korálky na niti na oranžové rouře, kterou protéká voda z dobře ukrytého podzemního pramene někde v opuštěných rumištích nad areálem pod zahradami domů v Pellicově ulici. Podle roury proražené podivně šikmo a nepravidelně skrz několik stěn lze opět sestoupit do členitých sklepení končících až na úpatí starobylých pavlačových domů na Pekařské ulici. Někdy jsou dvory tak hluboce utopené pod kamennou zárubní zdí, že z pavlače ve druhém nebo tčtím patře lze točitým schodištěm vstoupit do zahrady a první patra přechází rovnou do podzemních chodeb. Strmost svahu a věkovitost teras tak dávají vzniknout těžko popsatelnému prostředí, které jistě ukrývá ještě mnoho dalších zajímavostí.
Osobní vzpomínka
 | | Podzemní schodiště klesá na úroveň dna jámy. Později bylo zazděno a ještě později opět prokopáno. |
Objev podzemí pod bývalou Frutou byl jedním z nejmělejších kousků, které jsme za 12 let půsbobení v klubovně na Kopečné ulici s kamarády ze SPJF podnikli. Jako za valnou částí našich „pátraček“, jak jsme neutuchajícím výpravám do okolních čtvrtí a taky pod ně říkali, stál i za objevem vstupu v utopeném dvorku v zadním traktu domů Jestřáb - náš patron hýřící nekonečným množstvím nápadů a inspirace ve vpravdě foglarovském duchu. Nevím, zda v té době ještě pevně držel pevně strop nad síní, kterou se do podzemí vchází dnes, ale je to pravděpodobné, stejně jako, že nebylo možné se dostat k bývalé tvoárně přes rozlehlý dvůr v dolní části Pekařské ulice.
Vzhledem k drobným stavebním opravám byl nicméně po část dne otevřen jeden z menších dvorků nad nemocnicí svaté Anny - netušili jsme tehdy ještě, že je branou k největšímu brněnskému podzemnímu labyrintu, do něhož se podíváme, ale už tehdy nás lákal. A právě Jestřáb vysledoval nejvhodnější dobu, kdy byla stavba ve dvoře ještě přístupná a přesto už ochaboval ruch a hemžení dělníků. Nenápadně jsme se potulovali před dvorkem a pak, v jednu chvíli, jsme vsadili vše na jedinou kartu - vběhnout rychle z ulice přes dvůr do sklepa než nás někdo uvidí. Měli jsme tehdy ohromné štěstí, naší čtveřici se podařilo nepozorovaně zanořit do úbočí špilberského kopce a stanuli jsme v chodbě která je vedle současného propadlého stropu. Průzkum bez foťáku a jenom s chabými světly pomalu se vybíjejících baterek z dob přelomu socializmu nám zabral několik hodin. Prolezli jsme již v okolí několik podzemních chodeb, málem jsme se propadli do studny a kluci dokonce vylzli za rušného všedního dne z podzemí na chodbu nemocnice v plném provozu, ale chodby pod Frutou nás svojí délkou, složitostí a rozsahem nepřestávaly udivovat. Pořád bylo, kam dále jít, neustále se před námi otvíraly nové a nové místnosti, šplhali jsme dolů a zase nahoru, zkoumali odbočky a cesta nebrala konce. Není v Brně podobného podzemí.
Na dlouhé roky zůstala tahle příhoda ojedinělou vzpomínkou. Rekonstrukce skončila, do nového domu nebylo možné vstoupit a čas pomalu ale jistě plynul. Rozprchli jsmese, kontakty se zpřetrhaly. Něky v té době se provalily stropy staré továrny, podzemí se dalo do pohybu, peristaltika země začala požírat výtvory nezbedného člověka, který ji provrtal svými sklepy. Otevřel se nový jícen, ze kterého vydechl ztuchlý pach země. Po třinácti letech jsem se navrátil jiným vchodem a se slzou v oku vzpomínal na naše tehdejší klukovské průzkumy…
|
