Druhá brněnská elektrárna

První městská elektrárna (celkem v pořadí již druhá po elektrárně městského divadla) na Plynárenské ulici v Brně.
První městská elektrárna (celkem v pořadí již druhá po elektrárně městského divadla) na Plynárenské ulici v Brně.

Druhá brněnská elektrárna byla postavena v letech 1897–1898 při ulici Plynárenské v těsném sousedství plynárny, se kterou od roku 1898 tvořila společný podnik ve vlastnictví města. Elektrárna navázala na tradici výroby elektřiny v Brně, založenou v roce 1882 první soukromou elektrárnou zřízenou pro napájení osvětlení v německém městekém divadle. Budova byla v provozu do roku 1912 jako uhelná elektrárna, nicméně od tohoto roku bylo Brno zásobováno proudem z nově vybudované elektrárny v Oslavanech a v bývalé elektrárně byla zřízena jiná zařízení související s distribucí elektřiny. V současnosti (2017) je budova součástí areálu plynáren v majetku evropské společnosti E.ON.

Elektrárna při pohledu od jihozápadu. Na pravé straně je dobře vidět prostor po zbourané hlavní hale (kdyby šlo o kostel, řekneme lodi) - na straně do ulice se nachází jen nižší severovýchodní křídlo původní stavby.
Elektrárna při pohledu od jihozápadu. Na pravé straně je dobře vidět prostor po zbourané hlavní hale (kdyby šlo o kostel, řekneme lodi) - na straně do ulice se nachází jen nižší severovýchodní křídlo původní stavby.

Historie

Stejně jako v ostatních českých městech, také v Brně byly počátky výroby a přenosu elektřiny spletité - izolované a technicky odlišné systémy okolo malých soukromých, družstevních a městských elektráren se jen pomalu spojovaly do jednotné sítě elektrických rozvodů tak, jak ji známe dnes.

První elektrárna byla v Brně postavena již v roce 1882 v souvislosti s vybudováním nového (německého) městského (dnes Mahenova) divadla v prostoru zbouraných hradeb na Císařské třídě (dnes Malinovského náměstí). Parní elektrárna s kouřícím komínem stála nedaleko od břehu břehu tehdy ještě po povrchu tekoucí Ponávky v Offermannově (dnes Vlhké) ulici. S rozvojem elektrického osvětlení, pouličních drah a dalších spotřebičů však původní elektrárna brzy ztratila dech a zastupitelé tak stáli před rozhodnutím o stavbě nové moderní elektrárny, která by z jednoho místa dovedla zásobovat celé město. O tom, jak vážně tehdy podcenili nastávající rozvoj spotřeby elektrické energie, svědčí, že elektrárna byla během svého krátkého období provozu (1898–1912) víceméně neustále rozšiřována a zvětšována.

Stavbu pro město realizovala norimberská společnost Elektrizitäts-Aktiengesellschaft Schuckert & Co. v letech 1897–1898. Původně byla elektrárna vybavena trojicí kotlů britské firmy Babcock & Wilcox s přehřívači, ekonomizérem systému Green a trojicí tehdy moderních Collmannových parních strojů. Výkon parních strojů tvořil 900 HP a na ně připojené tři generátory na střídavý proud poskytovaly elektrický výkon 600 kVA.

Zájemci o připojení mohli podávat přihlášky elektrárně a jejich zpočátku malý zájem záhy překonal všechna očekávání, takže bylo nutno elektrárnu rozšířit. Mezi první významné odběratele patřilo divadlo, které v roce 1898 ukončilo provoz vlastní elektrárny, dále město se svým veřejným osvětlením (nejprve na Malinovského náměstí, později náměstí Svobody, prostor před hlavním nádražím a zejména od roku 1900 dvě tratě městské elektrické dráhy.

Čtvrtý parní stroj byl přistavěn již v roce 1899, o rok později byla k parním strojům přistavěna dynama na stejnosměrný proud pro tramvaje (celkem 750kVA, což odpovídá zhruba příkonu jedné tramvaje Škoda 15T) a akumulátorová nárazová baterie. Po dalším roce byla dynama nahrazena třikrát výkonnějším dynamem s vlastní turbínou a po dvou letech (1903) přibyly další tři kotle a turbína. O dalších 5 let později (1908) byla pořízena třetí turbína s turbogenerátorem na střídavý proud a turbodynamem na stejnosměrný proud. Tou dobou zbývaly už jen 4 roky provozu, než rostoucí poptávka donutila město Brno odebírat elektřinu z modernější výkonné tepelné elektrárny v Oslavanech.

V roce 1912 uzavřelo město smlouvu o dodávkách energie na příštích 30 let se společností Oesterreichische Elektrizitäts-Lieferungs-Aktien-Gesellschaft, která mezi roky 1911 a 1913 vystavěla moderní elektrárnu o výkonu 6,8 MW u uhelných dolů v Oslavanech a dovedla dráty do Brna. Kotle a parní stroje z elektrárny na Radlase byly rozprodány a v budově byl vystavěn motorgenerátor (zařízení, které z elektřiny vyrábí kinetickou energii a z ní opět elektřinu, používané před objevem usměrňovačů) pro získávání stejnosměrného proudu pro městské tramvaje. Od roku 1924 se nicméně začaly pro usměrňování proudu pro městskou dopravu používat rtuťové usměrňovače a v roce 1950 se měnírna z elektrárny přestěhovala na nedaleký Radlas. Budova zůstala součástí areálu plynáren a je dodnes využívána jako provozní zázemí a kanceláře elektrárenské a rozvodné společnosti E.ON.

První městská brněnská elektrárna při pohledu od severu z křižovatky ulic Plynárenské a Radlasu. Z tétio strany je dobře vidět, že „hloubka“ stavby od ulice dovnitř areálu byla dřív podstatně větší.
První městská brněnská elektrárna při pohledu od severu z křižovatky ulic Plynárenské a Radlasu. Z tétio strany je dobře vidět, že „hloubka“ stavby od ulice dovnitř areálu byla dřív podstatně větší.

Popis

Po rozšíření kotelny a rozvodny v letech 1906 a 1907 měla budova půdorys obdélníka o rozměrech zhruba 46 m × 50 m s delší hranou orientovanou podél Plynárenské ulice. Budovu tvořila hlavní hala se štítovými zdmi završenými trojúhelníkovou horní částí, která nesla sedlovou střechu s hřebenem rovnoběžným s delší hranou a rovnoběžné nižší haly připomínající vedlejší lodě kostelů. Kolmo k hlavní hale blíže k severovýchodnímu průčelí křížila budovu menší hala do ulice zakončená rovněž průčelím, což dispozici elektrárny ještě více připodobnilo chrámu. Severovýchodní průčelní zeď je rozčleněna trojicí vysokých tabulkových oken a přistavěné vedlejší haly pak větším početem stejných nebo menších oken. Zdivo je režné, z brněnských cihel, odpovídající stylu řady budov zbudovaných v 70. až 90. letech 19. století v Brně (Červený kostel, restaurace Muzejka, tělocvična Pod hradem, Německý dům, vodojemy na Žlutém kopci aj.).

V době po ukončení výroby elektřiny (pravděpodobně v důsledku poškození bombardováním americkými letci 20. 11. 1944) bylo zhruba 40 % budovy v jižní části elektrárny zbouráno a částečně nahrazeno modernější stavbou (zbývající plocha slouží jako parkoviště). Před rokem 2000 byla budova elektrárny tehdejším vlastníkem - Jihomoravskou energetikou citlivě zrekonstruována a v současnosti tvoří zajímavou technickou památku (prohlášeno kulturní památkou Ministerstvem kultury ČR 10. 12. 1996).

Brněnská plynárna a elektrárna na plánu města z roku 1936 (v době, kdy zde již k výrobě elektřiny nedocházelo). Dobře je patrná dnes již neexistující vlečka vedoucí kolem areálu zrušené spalovny odpadů (smetárny), západně od elektrárny tehdy nově postavená teplárna, odbočení <a href=/Tema/Star%C3%A1%20Ti%C5%A1novka>Staré Tišnovky</a> z <a href=/Tema/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD%20tra%C5%A5%20Brno%20%E2%80%93%20%C4%8Cesk%C3%A1%20T%C5%99ebov%C3%A1>hlavní trati</a> na <a href=/Tema/Brno-%C5%BDidenice%20-%20Svitavsk%C3%A1%20pob%C5%99e%C5%BEn%C3%AD%20dr%C3%A1ha>Svitavskou pobřežní dráhu</a> ústící na břehu <a href=/Tema/Svitava>Svitavy</a> do čtyřkolejného <a href=/Tema/Radlas%20(n%C3%A1kl)>nákladiště Radlas</a>. Druhý nápis „Teplárna“ severně od plynáren zůstává doposud nevysvětlen - nachází se totiž v areálu textilní továrny (později n.p. Mosilana).
Brněnská plynárna a elektrárna na plánu města z roku 1936 (v době, kdy zde již k výrobě elektřiny nedocházelo). Dobře je patrná dnes již neexistující vlečka vedoucí kolem areálu zrušené spalovny odpadů (smetárny), západně od elektrárny tehdy nově postavená teplárna, odbočení Staré Tišnovky z hlavní trati na Svitavskou pobřežní dráhu ústící na břehu Svitavy do čtyřkolejného nákladiště Radlas. Druhý nápis „Teplárna“ severně od plynáren zůstává doposud nevysvětlen - nachází se totiž v areálu textilní továrny (později n.p. Mosilana).

Zdroje

  1. Macholán, J.: O brněnském divadle. Elektřina v Brně před 100 léty (1.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/vnmobe011217/view.
  2. Macholán, J.: Brněnská elektrárna. Elektřina v Brně před 100 léty (2.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/ddobe011220/view.
  3. Macholán, J.: Brněnská elektrárna. Elektřina v Brně před 100 léty (4.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/cdobel020104.
  4. Macholán, J.: Městská plynárna a elektrárna. Elektřina v Brně před 100 léty (5.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/pokrobe020220/view.
  5. Macholán, J.: Městská elektrárna Brno. Elektřina v Brně před 100 léty (6.závěr). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/zdobe020226/view.
  6. Nováková, J.: Parní elektrárna na Offermannově (Vlhké) ulici. Dostupné z http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/parni-elektrarna-na-offermannove-vlhke-ulici.
  7. Jančíková, M.:
  8. Encyklopedie města Brna: Zřízení první elektrárny v Brně. Dostupné z http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2230.
  9. Kyselák, J.: Elektrárna Oslavany. Dostupné z http://www.rosicko-oslavansko.cz/13-historie/32-elektrarna-oslavany/.
  10. Dopravní podnik města Brna: Trakční energetika. Dostupné z http://www.dpmb.cz/vz/2000/13.asp.
  11. Národní památkový ústav: Tepelná elektrárna městská s úřední budovou. Dostupné z http://pamatkovykatalog.cz/?element=2171526&mode=parametric&indexId=11582%2F7-8730&action=element&presenter=ElementsResults.
  12. Muzeum města Brna, Archiv města Brna: Bombardování Brna. Dostupné z http://www.brno.cz/bombardovani/.
 
Článek ze dne 7. 1. 2017 byl naposledy upraven dne 9. 1. 2017 a zobrazen celkem 1874×, naposledy dne 28. 4. 2017 v 14:04.
 
   

Články související s tématem

Zpět | Nahoru

První brněnská elektrárna
První brněnská elektrárna
Nejstarší brněnská elektrárna se nacházela v malé budově průmyslového vzezření na Vlhké ulici v Brně. Parní elektrárna na uhlí vyráběla v budově proud pro …
Mosilana
Brněnské továrny
Brno průmyslové Brno nepatřilo ve středověké historii do skupiny nejvýznamnějších českých ani moravských měst. Přestože od roku 1348 sdílelo s Olomoucí práv…
Odlehčovací komora Komárovské nábřeží
Druhé Brno
Motto „Pod Brnem, které znám, je ještě jiné, větší, trochu špinavé, trochu popraskané, trochu zaprášenější“ Zpíval by určitě Kittchen, kdyby jeho o…
Brněnská přehrada
Brněnská přehrada
Brněnská přehrada je vodní dílo na řece Svratce v severozápadním cípu Brna. Betonová gravitační hráz dokončená v roce 1940 vytváří 7 km dlouhé jezero slouž…
Tunely Svitavského náhonu pod Radlasem
Radlas (nákl)
Název nákladiště: Radlas Číslo nákladiště: Zkratka: Kilometrická poloha: ? Provoz…
Druhá brněnská elektrárna
Svitavská pobřežní dráha
Ačkoliv formálně nepatří tzv. Svitavská pobřežní dráha v Brně mezi vlečky, nýbrž je oficiálně drahou celostátního významu v majetku a péči státního správce i…

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka: