Bytový dům Nové sady 29

Opuštěný, rozprýskaný a zapomenutý pavlačový dům na adrese Nové sady 29 v Brně působí v polovině roku 2016 jaksi nepatřičně. Jako zatoulaný pozdrav z předminulého století, na předměstí, které se mění k nepoznání.

Typickým zástupcem dělnického bydlení v pavlačových domech z druhé poloviny 19. století je v roce 2016 opuštěný a (pravděpodobně) na demolici čekající pavlačový dům o šesti bytech na adrese Nové sady 29 v Brně. Dům stojící kolmo k ose dnešní široké třídy byl ve skutečnosti až třetím dvorem ve dvorním traktu původního domu Nové sady 29 - v době, kdy šlo o relativně úzkou a útulnou ulici s levným bydlením na brněnském předměstí.

Podrobnější článek připravujeme.

Na mapě z roku 1906 je dobře vidět, že šíře ulice Neustift Gasse (dnešní Nové sady) byla asi třetinová oproti současné. Ulice tak od západní uliční čáry (která je zachována dodnes) dosahovala přibližně jen na konec současného chodníku s trávníkem. Díky tomu bylo na protější straně dost místa pro původní honosnější dům č. 29 a další dvorní přístavbu.

Na leteckém snímku z roku 2012 je dobře vidět, že západní strana ulice zůstala víceméně v původním stavu a beze změn je i většina kolejiště na opačné straně snímku. Tam, kde stála východní řada domů ulice Nové sady však dnes projíždí po nové rychlodráze tramvaje a původními dvory těchto domů uhání auta směrem k hlavnímu nádraží.

Na třetím snímku jsou do fotky z roku 2012 zakresleny hranice domů z roku 1906. Zde je jasně vidět, že původní šířka ulice Nové sady měla podstatně lidštější rozměry, dosahujíc nanejvýš k obrubníku současného chodníku podle západní strany dnešní třídy. Dopravní požadavky si vyžádaly své a tak Brno přišlo o polovinu hezké předměstské ulice - stejně jako přichází i dnes každým dnem o další a další specificky brněnská zákoutí nahrazovaná sterilní univerzální světovýstavbou.

Fotografie torza původního dvora. Relativně úzký pozemek, završený směrem do ulice hlavním domem s klenutým průjezdem, lemovaly původně z obou stran dvorní vestavby - snižující se pavlačáky, kůlny na uhlí a úplně vzadu zahrádky a později garáže. Dneška se dožil poslední Mohykán.

Poté, co dům opustili poslední obyvatelé, stává se útočištěm nejrůznějších existencí.

Schodiště s opukovými stupni láká k návštěvě. Ta však není zatím možná - bude zapotřebí počkat do večera, až utichne okolní ruch.

Zatím lze zavítat na exurzi do vzorně vedených zahrádek. Plot je stržen a průchod do protáhlého dvora dnes již neohraničuje vůbec nic.

Tady jsou poslední zbytky sadů, jež daly před několika stovkami let území pod hradbami jméno.

Zpuchřelé skříně v neznámé zahradě jako na obraze od Pavla Čecha.

Úplně vzadu, tam kde již dvorek kradmě pokukuje po kolejiši hlavního nádraží, stojí hrstka starých garáží. Tak nějak si představujeme místo za Šmejkalovou ohradou.

Když za večera v dusných města zdích kol čela starostí se věsí příze tu jak ve Svatopluka Čecha staré knize se vydáváme do míst tajemných…

Uzoučká chodba končí robustní komínovou rourou. Jaká to kamna zde musela kdys hučeti!

Záhadné ústí do komína zůstává nerozřešeno.

Každý z šesti bytů se skládal z chodby na pavlač, jedné místnosti a malé kuchyňky za chodbou.

V tomto případě je kuchyň nahrazena pouze kuchyňským koutem, ve kterém si nedávno kdosi ustlal.

V prvním patře je vidět dispozice s kuchyní, zde dokonce rozšířenou o prostor za schodištěm.

Byt neposkytoval víc prostoru než mají kosmonauti na ISS, ale při šikovném uspořádání se zde dalo pěkně žít.

Fotografie pořízená z vany zachycuje jednu z pozdějších přestaveb, které výrazně zvýšily komfort bytu.

Pokud vám nevadí záchodová mísa vedle sporáku, lze si dopřát i luxus vlastního WC a koupelny v jednom.

Okno na půdě vedoucí na střechy kůlniček, po kterých kdysi prchal směrem do sousedního dvora Širokko.

Půdní prostory jsou překvapivě členité a nabízí další dvě poschodí prostoru pro skromný majetek obyvatel, který by se snad nevešel do jednopokojových bytů.

A v komůrce za prkennou stěnou možná odpočívá i sám Maxmilián Dráp.

Komentáře: