Brno-Slatina (žst)

Název stanice: Brno-Slatina
Číslo stanice: 333658
Zkratka: BNO SL
Kilometrická poloha: 6,105
Provozní obvod: Brno
Provozovatel: SŽDC
Trať: 340 Brno - Veselí nad Moravou
Předchozí zastávka: Brno-Černovice
Předchozí odbočka (veřejnosti nepřístupná): Brno-Černovice odbočka
Následující stanice: Šlapanice
Brno-Slatina (žst).
Brno-Slatina (žst).

Popis

Stanice Brno-Slatina na Vlárské dráze (Brno - Veselí nad Moravou) je první stanicí za brněnským hlavním nádražím při jízdě Komárovskou spojkou (mimo stanici Brno-Židenice) a současně poslední stanicí v Brně. Je ukrytá mimo hlavní městské třídy na samém jihovýchodním okraji města při ulici Drážní a do roku 2010 se přímo na okraji stanice nacházel jeden z posledních dvou železničních přejezdů se závorami ve městě (poslední byl ve stejném roce zrušen na jižním zhlaví stanice Brno-Horní Heršpice).

Do stanice jsou zaústěny celkem čtyři vlečky:

Svršek je již dávno mnohokrát vyměněn, ale kolejnice použitá na lemování bývalé rampy prozrazuje, že původní kolejnice pocházely z železáren Resicza v dnešním Rumunsku.
Svršek je již dávno mnohokrát vyměněn, ale kolejnice použitá na lemování bývalé rampy prozrazuje, že původní kolejnice pocházely z železáren Resicza v dnešním Rumunsku.

Osobní vzpomínka

Na nádraží ve Slatině mě dlouho nic netáhlo. Leželo nejdál od školy, do které jsem každá den do Brna dojížděl, kdybych jej měl ukázat na mapě, ani bych nevěděl, kde vlastně leží. Přivedla mě k němu vlastně až zvláštní náhoda. Bylo to přesně 10. září roku 2002, kdy jsem se rozhodl, že založím svoji sbírku lepenkových jízdenek. Ty přestaly platit teprve nedlouho předtím a proto bylo nejjednoduším, i když pracným způsobem, jak se k jízdenkám dopídit navštěvování železničních stanic, ve kterých tehdy byly ještě skoro všude otevřené pokladny. Postupně jsem s prosbou navštívil pokladny v Židenicích, Řečkovicích, Králově Poli a v Heršpicích i Chrlicích, ovšem bez úspěchu. Zbývala jediná stanice - Slatina. Na dalkou cestu na samotný okraj města jsem se tehdy domluvil s kamarádem Milanem Ducháčkem, se kterým jsme v pošmourném podzimním dni zamířili trolejbusem někam do tmy, abychom se po chvíli bloudění vynořili před slatinským nádražím. Vysoké a strohé topoly naproti tovární zdi šuměly a působily tak nějak odmítavě, jinak bylo úplné ticho. Dveře do čekárny vrzly a pokladna už byla samozřejmě zavřená. Zbývalo zaťukat na výpravčícho a zeptat se, jestli náhodou neví on sám o nějakých zapomenutých jízdenkách z minulého století.

Ze strany od kolejí výpravní budovu kryjí ztepilé topoly.
Ze strany od kolejí výpravní budovu kryjí ztepilé topoly.
Stanice je hojně využita pro odstavování vozů mj. Železničního stavitelství, jehož areál je se stanicí spojen vlečkou.
Stanice je hojně využita pro odstavování vozů mj. Železničního stavitelství, jehož areál je se stanicí spojen vlečkou.

A tehdy se na nás usmálo štěstí. Výpravčí byl mladý, jen o pár roků starší než my a nejen, že nás nevyhodil, pozval nás do dopravní kanceláře, k nádhernému na zeleno natřenému pultu elektrodynamického zabezpečovacího zařízení, do místnosti, z jejíchž oken se rozlévalo světlo do okolní tmy. Občas zazvonil zvonek, pan výpravčí zatočil klikou induktoru a pronesl pár zaklínadel do telefonu. Jako kluk taky sbíral jízdenky. Má jich několik set a klidně nám většinu své sbírky daruje! Na chvíli se mně tehdy zdálo, že jsem se ocitl někde v ráji.

Co slíbil, tehdy mladý výpravčí také splnil. Domluvili jsme si schůzku a tak jsem jednu podzimní noc mohl strávit skoro celou s ním v dopravní kanceláři. Naučil jsem se, jak postavit vlakovou cestu, udělat zápis do dopravního deníku, točil jsem klikou, obdivoval dálnopis a sledoval projíždějící vlaky. Zážitek, na který železniční fanda nikdy nezapomene. A domů jsem si odnesl krabici od bot plnou lepenkových jízdenek z nejrůznějších stanic. Takovou radost člověk prožije jen párkrát za život.

Pan výpravčí už na stanici není. Přeložili ho kamsi do jižních Čech a kontakt s novým kamarádem se přetrhl. Výdejna jízdenek je zrušená a kdo ví, zda tu ještě dopravu řídi tím krásným elektrodynamickým zařízením. Ale vždycky, když projíždím přes Slatinu, vzpomenu si na svůj splněný klukovský sen tehdy v sychravé podzimní noci na konci města.

Zdroje

  1. Číselník železničních stanic, dopravně zajímavých a tarifních míst SŽDC SR70.

 
Článek ze dne 18. 6. 2014 byl naposledy upraven dne 18. 6. 2014 a zobrazen celkem 2660×, naposledy dne 15. 12. 2017 v 12:53.
 
   

Články související s tématem

Zpět | Nahoru

Brno-Slatina (žst)
Brněnská nádraží
V průběhu staletí v Brně vzniklo na dvě desítky nádraží, některá z nich byla postupem času zrušena, změnila polohu či význam, některá možná čeká v dohledné dob…
Slatinka (ulice v Brně)
Slatinka (ulice v Brně)
Slatinka je jednou z nejizolovanějších brněnských ulic. Obklopená ze všech stran průmyslovými či dopravními stavbami nebo polem, tvoří samostatnou kolonii …
Brno-Černovice odbočka (odbočka)
Brno-Černovice odbočka (odbočka)
Název odbočka: Brno-Černovice odbočka Číslo odbočka: 382150 Zkratka: BNO CO Kilometrická poloha: …
Druhé Brno
Druhé Brno
Loader.load() Motto „Pod Brnem, které znám, je ještě jiné, větší, trochu špinavé, trochu popraskané, trochu zaprášenější“ Zpíval by určitě Kittc…

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka: