Vodojem na Petrově

Vodojem na Petrově těsně pod biskupskou zahradou při pohledu ve směru od Šilingrova náměstí.

Vodojem na Petrově je historická nevyužívaná stavba mezi areálem brněnského biskupství a parkem Denisovy sady nedaleko katedrály Petrov v Brně. Vodojem sloužil pro zásobování Brna vodou mezi roky 1820 a 1873.

Historie

Vodojem byl vystavěn jako náhrada starších dřevěných vodojemů, které na kopci zvaném od středověku Puhlík (později Františkov a ještě později Denisovy sady) sloužily tzv. Svrateckému vodovodu od roku 1416. Původní svratecký vodovod vystavěl pro měšťana a konšele Václava Hazeho kutnohorský mistr a stavitel vodovodu v Čáslavi, Prokop Peysek. Smlouvu na vybudování vodovodu potvrdil 3. července 1416 sám král Václav IV. a udělil městu Brnu právo na věčné časy odvádět vodu ze Svratky přes Puhlík do dvou kašen na Dolním a Horním trhu (nám. Svobody a Zelný trh) s možností zavádět vodu do pivovarů a soukromých domů.

Vodovod odebíral vodu z řeky Svratky nad městem, z míst za nynějším výstavištěm, odkud byla podél Svrateckého náhonu vedena 1200 sáhů (2130 m) dlouhým kamenným potrubím z vrtaných kvádrů 50 cm × 50 cm dlouhých 80 až 100 cm potrubím k čerpadlu u Lamplova mlýna na Kopečné ulici (přibližně v místech později vystavěných lázní). Čerpadlo pak bylo hnáno nejprve jedním a později několika mlýnskými koly na Svrateckém náhonu.

Voda byla čerpána původně dřevěným, později železným potrubím do dřevěné usazovací nádrže na Františkově (nynější Denisovy sady) a odtud byla vedena do dvou vodojemů, které se nacházely v zahradě vodáka těsně u městských hradeb. První vodojem byl zděný, na výšku dvou stop obložený latěmi, dlouhý byl 3 sáhy a 2 stopy, široký 2 sáhy 4 stopy a hluboký 1 sáh o krychlovém objemu 8 sáhů 5 stop 4 palců (54,7 m³). Pravděpodobně stál nedaleko současného vodojemu.

Tento vodojem byl z více důvodů, mj. kvůli rozšíření sadů v r. 1818 zrušen a místo něj byl postaven současný dřevěný vodojem o krychlovém obsahu 9 sáhů 2 stop tj. 972 věder (54,9 m³), zprovozněný v roce 1820. Z něj byla voda vedena do blízkého druhého vodojemu o krychlovém objemu 3 sáhů 4 stop a 11 palců (20,6 m³), který se nacházel mezi horní městskou sladovnou a domem vodáka. Z něj pak byla voda vedena do městských kašen na Horním a Dolním trhu, do městského pivovaru ve Starobrněnské ulici a dvou městských sladoven. Do kašny na Horním trhu byla voda vedena prostorným zděným kanálem pod Biskupskou ulicí, který je dodnes v podzemí zachován.

Jak běžel čas, vzrůstající nároky na množství dodávané vody se v průběhu let promítaly i do potřeby rozšiřování vodovodu a provádění různých úprav vodovodu, vedoucích ke zvýšení jeho kapacity. Zařízení vodovodu bylo několikrát přestavováno a upravováno. Nedostatečný byl zejména pohon čerpadel vodním kolem z Lamplova mlýna. V r. 1853 byl pohon čerpadel doplněn parním strojem a po rekonstrukci v r. 1864 byla již jen dvě tlaková čerpadla poháněna vodním kolem a dalších šest čerpadel poháněl parní stroj.

Vodovod z řeky Svratky v 60. letech 19. století již nevyhovoval kapacitně ani po stránce kvality vody. Voda byla říční, neupravovaná a vhodná jen pro užitkovou potřebu a požární účely. Její kvalita se navíc stále zhoršovala. K úplnému vyřazení vodovodu ze Svratky z provozu proto došlo po r. 1872, kdy byla dokončena stavba nového vodovodu z úpravny vody Pisárky s vodojemy na Žlutém kopci a na Špilberku.

Všechny výše uvedené, nevyhovující původní nádrže, resp. vodojemy na Petrově, dřevěné i zděné, byly postupně zrušeny a nahrazeny novými přibližně v 50. letech 19. století (přesné datum zatím není známo). Nahrazeny byly užšími zděnými nádrežmi pospanými v tomto článku, které jsou jedinou dochovanou součástí historického Svrateckého vodovodu.

Popis

Vodojem je tvořen dvěma oddělenými komorami na půdorysu oblouku přimknutého k původním městským hradbám (tvar je zřejmě definován původní skálou na Puhlíku). Komory jsou vyzděné z pálených cihel z vnější strany neomítaných, zevnitř omítnutých izolační cementovou maltou. Stěny jsou spojené kovanými táhly, která jim umožňovala lépe odporovat tlaku vody. Výška vodojemu je zhruba 8 m, vodou byl naplněn pravděpodobně pouze zhruba do 6 m výšky, ve které je z vnější strany přistavěn úzký betonový ochoz umožňující přístup na revizní plošinu mezi oběma komorami. Pod stropem vodojem zdobí řada jedenácti dvojic úzkých oken v řadě pseudorománských obloučků.

Na přelomu 20. a 21. století byl vodojem (v majetku brněnského biskupství) vyklizen a rekonstruován, obnoven byl ochoz a sanovány vnitřní omítky. Dvaadvacet úkých okének bylo opatřeno rámy a zaskleno, čímž vznikl částečně podzemní, nicméně suchý a slabě osvětlený prostor, který však dodnes čeká na své definitivní využití. Při rekonstrukci byly odstraněny zbytky vodních armatur a rovněž točité litinové schodiště, které umožňovalo přístup na dno nádrží z revizní plošiny. Aktuální plán (2017) předpokládá zřízení knihovny v prostoru obou nádrží.

Vodojem je přístupný pouze tzvenku po betonové římse. V rámci rekonstrukce na začátku 21. století byla římsa rozšířena a opatřena kovaným zábradlím.

Do nádrže je nutné z revizní plošiny umístěné na oddělující příčce sešplhat po stavebním žebříku.

Ačkoliv jde o rytze technickou stavbu, je prostor vodojemu nápadně podobný chrámové lodi románského kostela. Barevné odlesky zapadajícího slunce za okénky umocňují zádumčivou atmosféru místa.

Vodojem je rozdělen na dvě symetrické obloukovitě zalomené poloviny. Původní vstup do severní nádrže s kamenným ostěním u stropu dnes nikam nevede.

Na rozdíl od vulgárních nápisů ve vodojemu na Špilberku jsou na Petrově stěny pokreslené křesťanskými hesly. Člověk tu, ve ztichlém podzemí, skutečně najde klid a mír.

Je proto zcela na místě otázka: jest to místo lidí božích?

Pohled do zrcadlově symetrické jižní nádrže.

Fasáda vodojemu směrem do parku Denisovy sady (dříve Františkov) je vystavěna v neorománském romantickém stylu z neomítaného cihelného zdiva, z něhož vystupují čtvercové a kruhové hlavice kovaných táhel zpevňujících stavbu.

Zdroje

1. Kubeš, M.: osobní rozhovor.
2. Svoboda, A.: Brněnské podzemí, kniha první. R-atelier, s. r. o., Brno, 2005. ISBN 80-902985-0-8.

Komentáře: