Vlečka Brno dolní nádraží - výstaviště

Vlečka na výstaviště je jednou z nejdelších brněnských vleček a současně díky svému vedení středem městské komunikace jednou z nejneobvyklejších vleček v Česku.

Historie

Původní vlečka odbočující z brněnského dolního nádraží a mířící do oblasti tzv. Bauerovy rampy byla zbudována v roce 1889 jako vlečka do cukrovaru, vedoucí po břehu řeky Svratky tehdy převážně nezastavěným územím na hranici města. Počátkem 20. století, kdy byla ve městě Brně běžná doprava nákladních železničních vozů za použití parní nebo elektrické tramvaje po městských tramvajových trasách k vlečkám výrobních podniků, byla zbudována rovněž spojka s tramvajovou tratí vedoucí na Mendlovo náměstí, po níž byly dopravovány nákladní vozy až do pivovaru (jedná se ovšem o jinou spojku, než tu současnou). Po zbourání Bauerova cukrovaru v roce 1954 převzalo vlečku brněnské výstaviště (došlo také k prodloužení a rozvětvení vlečky po areálu), které je jejím majitelem dodnes.

Vlečka na brněnské výstaviště patří díky své trase skrz město k unikátním stavbám podobného druhu v Česku.

Do 90. let 20. století byla vlečka poměrně často využívána pro vystavování exponátů kolejových vozidel na strojírenských veletrzích, případně i pro dovoz jiných exponátů nákladními vozy na výstavní plochy. Od konce 20. století ovšem zájem o přepravy silně poklesl a v roce 2011 byla vlečka v souvislosti s plánem přestavby železničního uzlu Brno navržena na zrušení. Přestože bylo posléze od plánu na okamžitou likvidaci upuštěno a sporadický provoz (cca jednou až dvakrát ročně) se na vlečku vrátil, její další osud je nejistý.

Popis

Vlečku lze z hlediska prostorového vedení po městě rozdělit na pomyslných 5 částí:

Ve své první části vlečka odbočuje výhybkou č. 323 společně s kolejem 125 až 145 bývalého depa kolejových vozidel ve stanici Brno dolní nádraží a prochází k hranici uzavřeného areálu prostorem depa k bráně umístěné před přejezdem v prodloužení Rosické ulice (pojmenované podle vlaků, které z dolního nádraží vyjížděly směrem na Rosice u Brna). První část je dlouhá cca 0,25 km.

Vlečka odbočuje výhybkou č. 329 z rozpletu kolejí v uzavřeném areálu zrušeného depa Brno dolní nádraží.

Z koleje vlečky odbočuje dalších deset odstavných kolejí, které jsou dnes vesměs pohlceny vegetací.

Na některých kolejích podél vlečky v areálu depa jsou odstavena nejrozličnější vozidla Klubu přátel kolejových vozidel Brno.

Ve druhé části vede vlečka skrz trojkolejné předávací kolejiště na břegu řeky, které je volně přístupné a tvoří součást rozvojové plochy podél Opuštěné ulice. Za západním zhlavím předávacího kolejiště prochází jediná kolej vlečky pod železničním mostem břeclavské trati a středem křižovatky ulic Heršpické a Poříčí přechází přes dva jízdní pruhy do středu ulice Poříčí. Druhá část vlečky dosahuje cca 0,56 km.

Ve třetí a nejzajímavější části je vlečka v délce cca 1,47 km vedena středem rušné městské ulice Poříčí, což je součást velkého městského okruhu. Žlábková kolej vlečky je zapuštěna v povrchu vozovky a těleso je u některých křižovatek využito jako odbočovací pruh pro silniční vozidla. Na křižovatce s ulicemi Nové Sady a Renneská třída vlečka kříží tramvajovou trať do Starého Lískovce a na křižovatce s ulicemi Křížovou a Vídeňskou pak tramvajovou trať do Modřic. Zde je mimo prosté křížení vybudována také spojka mezi tramvajovou drahou a vlečkou, která se v současnosti využívá pro přetahy tramvají na výstaviště. V historii se podoba spojky měnila, několik desetiletí po vybudování vlečky do ní byla spojka zaústěna protisměrně, což umožňovalo bezúvraťovou jízdu po tramvajové trati do pivovaru na Mendlově náměstí.

Čtvrtá část vlečky měří přibližně 0,23 km a vede parkem okolo hotelu Voroněž. Vlečka nejprve opouští překřížením dvou jízdních pruhů komunikaci velkého městského okruhu (místo je označeno jako železniční přejezd) a pravotočivým obloukem uhýbá k samotnému výstavišti. Po překonání Křížkovského ulice prochází vlečka bránou do areálu výstaviště.

Pátá část vlečky leží v areálu výstaviště. Za běžných okolností se jedná o veřejně nepřístupný prostor, v době konání veletrhů se však mohou návštěvníci zpravidla volně pohybovat po celém areálu. Kolejová síť v areálu se v průběhu let měnila, v současnosti (2018) je tvořena čtyřmi kusými kolejemi (tři jsou venkovní a jedna vchází do pavilonu B) a jednou propojovací spojkou. Délka vlečky mezi bránou a nejvzdálenějším zarážedlem je cca 0,43 km.

Současnost

Vlečka se používá zejména při příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu, kdy bývají na výstavišti vystaveny železniční a tramvajové vozy - nové, ale také historické. V roce 2009 se zde například představila veřejnosti tramvaj 15T, bylo také možné zahlédnout soupravu tzv. Vítkovického metra, což je původně vyřazená souprava pražského metra, která je však nyní deponována na vlečce vítkovických železáren v Ostravě.

Zajímavým hitem poslední doby se stala tzv. Pivní tramvaj Dopravního podniku města Brna ev. č. 1018, která slouží na výstavišti v době některých veletrhů jako stánek s občerstvením. Tramvaje po vlečce dopravuje speciální vozidlo DPMB – tzv. nakolejovač, což je silniční vozidlo s kolejovým adaptérem. Zde je vhodné zmínit, že celá vlečka umožňuje jízdu pouze vozidlům nezávislé trakce, jelikož se zde nenachází troleje.

Samotná vlečka je nicméně dobře průjezdná až k bráně. V těchto místech probíhal po dvě staletí čilý ruch železničního depa, skladišť a dílen, opodál stálo několik protileteckých krytů pro zaměstnance nádraží.

Při procházce po vlečce tady člověk snadno zapomene, že se nachází kilometr od rušného centra města -a to je dobře.

Po plánované přestavbě železničního uzlu zřejmě pohltí komerční zástavba i tato romanticky pozapomenutá zákoutí. Těžko říct, jestli kvůli tomu bude město lepším místem k životu.

Brána ze zababovského království na normální svět. Tudy vlečka opouští areál depa.

Za předávacím kolejištěm vlečka podchází tratě do Břeclavi, Střelic a Přerova. Jde zřejmě o nejstarší železniční most a jedno z osmi mimoúrovňových železničních křížení v Brně.

Poslední úsek druhé části vlečky - předtím, než vstoupí doprostřed rušné ulice Poříčí.

Šikmo přes křižovatku ulic Heršpické, Opuštěné a Poříčí se vlečka dostává do středu jízdní dráhy.

Po čtyřpruhovém městském okruhu ulicí Poříčí vede vlečka uprostřed podobna tramvajové trati.

Na rozhraní ulic Poříčí a Bauerova vlečka vystupuje z vozovky netypickým přejezdem a míří do parku mezi hotely Voroněž a Voroněž II.

Kdysi to byly nivní louky daleko za městem, kudy projížděly vlaky k výstavišti, dnes se stavby přibližují ke koleji vlečky blíž a blíž.

Svojí romantickou trasou skrze úhledně posekané trávníky se vlečka trošku podobá jiné brněnské vlečce do bývalé Mosilany.

Kdo by nechtěl žít v domě s takovým výhledem. Zdá se, že postupem času okolo vlečky vyroste nová ulice.

Po krátkém úseku s klasickými kolejnicemi ve čtvrté části vlečky přechází před křížením s Křížkovského ulicí vlečka opět na žlábkové kolejnice. V dálce na stráni domečky Kamenné kolonie.

Ačkoliv je vlečka využívána jen párkrát do roka, pořád jde o plnohodnotnou železniční trať. Takové parkování proto může návštěvníky hotelu Voroněž přijít draho.

Automatické přejezdové zabezpečovací bez závor zařízení typu VÚD patřilo kdysi ke standardní výbavě železničních vleček v Československu. Dnes už jde spíš o historickou raritu.

Také zde předvádějí v době konání veletrhů řidiči flagrantní porušení předpisů, když bezostyšně odstavují svá vozidla přímo na přejezdu a současně na chodníku. Roomsteru by ale snad ani škoda nebyla.

Majestátní budova hotelu Voroněž shlíží na přejezd vlečky přes Křížkovského ulici. Ta přetíná vejpůl odbočovací pruh do science centra Vida!

Za branou pokračuje vlečka podél severní stěny pavilonu B a pod spojovacím můstkem dále do středu výstaviště.

V roce 2009 byla na výstavišti k vidění například lokomotiva řady 719. Stroj z produkce společnosti CZ Loko s asynchronními trakčními motory byla jednou z prvních vlaštovek výroby nových lokomotiv po dlouhých létech stagnace v důsledku ekonomické transformace Česka.

Po vlečce se na výstavišti dostanou i elektrické lokomotivy, ovšem za předpokladu, že je tam odtáhne vozidlo se spalovacím motorem. Tradicí byl po několik let „Vlak plný úsměvů“ vedený dvoupatrovou jednotkou řady 471 a tažený motorovou lokomotivou.

Jubilejní stá Regionova umožnila návštěvníkům MSV v roce 2009 vyzkoušet, jak málo se zlepšuje kultura cestování na českých regionálních tratích.

Tehdy žhavá novinka, tramvaj Škoda 15T se nejprve v roce 2009 představila v Brně, aby poté mohla dlouhé roky vzbuzovat vášně v Praze a Rize.

Prezentace slovenských a českých vozů pro vlaky vyšší kvality na kolejích vlečky na brněnském výstavišti v roce 2009.

Zdroje

1. Jeřábek, P.: Unikátní vlakovou trať Brno odepsalo. Dostupné z https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/unikatni-vlakovou-trat-brno-odepsalo20110320.html.
2. Uhler, M. Lokomotivy. http://lokomotivy.euweb.cz/g_galbrno.php
3. Dujka J. Vliv rozvoje sítí hromadné dopravy na město Brno. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, 2012.

Komentáře: