 | | Jsou místa v Brně, kde lze spatřit vodáky docela často, jsou také místa, kde se vyskytují zřídka. Na křižovatce Radlasu a Špitálky ovšem viděl nafukovat lodě jenom málokdo - a přesto lze z tohoto místa odplout dvěma různými směry - ovšem pouze podzemím. |
|
 | | Zamračený a deštivý den je ideální pro výpravu na lodích podzemím Svitavského náhonu. Jednak bude v korytě dost vody, navíc nás ze břehů nebudou zdržovat podezřívaví správci a hlídači. |
|
 | | Před teplárnou na Špitálce stačí nafouknout loď, spustit ji na vodu a zabrat pádlem. Cesta do hlubin země je otevřená. |
|
|
Svitavský náhon patří mezi zajímavá díla nejprve přírody jako rameno řeky Svitavy a později člověka, který z něj vybudoval technické dílo, napájející po staletí vodou průmysl brněnských předměstí. Sám kanál odnepaměti formoval krajinu města Brna a je tak svědkem nejtarší historie města, který neopakovatelným kouzelm spojuje minulost se současností. Složitým způsobem se kanál, který bývá často zaměňován s říčkou Ponávkou proplétá průmyslovou krajinou Dolního Cejlu, na místě, kde fortifikační valy města nahradily zahrady a ještě později neproniknutelná spleť továren.
Historie
Historie vzniku Svitavského náhonu není známa - územím Dolního Cejlu protékal pravděpodobně již ve 12. století snad jako původní rameno řeky, jehož tok byl změněn a využit lidmi. Podrobněji je o něm pojednáno v samostatném článku o náhonu. V oblasti tunelů za Špitálkou se zajímvé dějiny začínají psát v polovině 19. století. Nejprve byl tok náhonu překlenut posledním z oblouků tzv. Severního viaduktu, který vyvedl dráhu z původně koncového brněnského nádraží, posléze na jeho březích vyrostly převážně textilní továrny v zadních traktech původních manufaktur na Cejlu a Křenové ulici. V areálu textilek, ze kterých vyrostl pozdější podnik Mosilana byl náhon spoutát řadou mostů a lávek.
Rozměklá a bažinatá půda v rovinách mezi řekou Svitavou a náhonem neposkytovaly ideální podmínky, proto se zahrada v areálu textilky bratří Schoellerů dožila jako poslední v průmyslovém předměstí roku 1929, kdy byla využita pro stavbu společné teplárny, jež měla nahradit malé kotle dílčích tepláren a elektráren textilních fabrik. Svitavský náhon se tak definitivně stal továrním tokem a jeho voda byla využita pro teplárnu - vtokové objekty se dodnes nacházejí za ulicí Radlas (viz článek Tunely Svitavského náhonu pod Radlasem).
Další změny pak přišly v 60. letech 20. století, kdy byl v souvislosti s rekonstrukcí teplárny změněn v úseku nad železniční tratí tok náhonu a jeho zaklenutím a přimknutím k vysokému náspu byla získána manipulační plocha uvnitř areálu teplárny. Poslední významnou změnou byla proměna původního koryta Ponávky, se kterou se náhon spojoval nad Křenovou ulicí ve kmenovou stoku C kanalizačního systému v roce 1993? Podrobnosti o podzemí na místě soutoku jsou ve článku Tunel Ponávky za Rumištěm).
Popis
V popisovaném úseku mezi brněnskou teplárnou při ulici Špitálce a původním soutokem nad křižovatkou ulic Křenové a Vlhké protéká Svitavský náhon dvěma tunely a pod 6 dalšími lávkami a mosty. První, delší tunel, o délce cca 100 m se nachází severně od podjezdu ulice Špitálky pod železniční tratí poblíž přejezdu přes vlečku do teplárny. Tunel mírně zahývá doprava a ústí uvnitř teplárenského areálu, kde je otevřený tok po 50 m vystřídán druhým, kratším tunelem, o délce přibližně 15 m. Dále náhon protéká pod ocelovou lávkou a posledním (tj. nejvýchodnějším) obloukem cihlového železničního viaduktu z roku 1946 do areálu bývalé textilky Mosilany.
V areálu Mosilany, nyní rozčleněném na dva menší areály, překonává náhon nový betonový most, opodál pak ocelový mírně zaklenutý most a poslední most vedoucí směrem k Vlhké ulici. Konec úseku je v proluce při Vlhké ulici, na místě, kde se po staletí vlévaly vody náhonu do říčky Ponávky. Dnes jsou na místě osazeny česle, chránící vtok do potrubí, které převádí náhon přes kmenovou stoku C do ponurého tunelu Ponávky za Rumištěm.
 | | V roce 1858 ještě většina dnešních ulic a továren neexistovala a Svitavský náhon protékal mezi zahradami v zadních traktech brněnských textilek v otevřeném korytě. Jeho tok křížila pouze dráha a v oblasti tunelu ① protékal „Zwitawa Mühlgraben“ poněkud severněji než dnes. |
|  | | Do roku 1936 se území Dolního Cejlu zaplnilo fabrikami po obou březích náhonu. Ten ovšem stále protékal po povrchu a severněji oproti dnešnímu toku skrze teplárnu vybudovanou v roce 1929. Kratší tunel označený v mapce jako ② patrně také ještě neexistoval. |
|  | | Do tunelů se náhon dostal až po roce 1959 s rekonstrukcí teplárny. jeho tok byl současně přimknut blíže k železniční trati a v areálu Mosilany (označeném jako ③) byl překlenut dalšími třemi mosty. Podél ulice Vlhké (vlevo) je vyznačen někdejší podzemní tok Ponávky, dnes změněn na kanalizační stoku. |
|
 | | Stovky lidí projdou deně okolo ústí vodního tunelu. Nikdo z nich ale neví, co se skrývá uvnitř, tam, kde mizí líně tekoucí vody náhonu. Vodopád, propadliště nebo kilometry dlouhá štola za město? |
|  | | Nahoře stojí vrátnice a vjezd do nejstarší brněnské teplárny a nic nenapovídá, kudy se valí kalná voda mezi továrnami směrem ke Komárovu. |
|
 | | Hloubku v tunelu nelze zjistit - voda se postupně mění v mohutnou vrstvu bahna zdánlivě beze dna. nedobrovolný výstup z lodi se zdá být děsivým. |
|  | | V 19. století se tu na vysušené bažině rozkládaly zahrady bohatých továrníků bratří Schoellerů. Když se v roce 1929 rozjela stavba teplárny, museli dělníci půdu zpevnit 7000 dřevěnými piloty. Tok náhonu byl později přeložen dál od Cejlu. |
|
 | | Tma ve vodním podsvětí je tak hustá, že chvílemi spíš tušíme, než víme, kam plujeme. Světlo na konci tunelu se zatím nevyskytlo. |
|
 | | Ze stropu kane černá kapalina. Je to dehet, mazut z teplárny nebo zčernalá krev dělníků z Dolního Cejlu? |
|  | | Strop se postupně snižuje. Zpočátku jedeme vsedě, později v předklonu a nakonec položení v lodi. Při velké vodě tu musí být poněkud těsno. |
|
 | | Konečně vyplouváme na povrch mezi areálem teplárny a náspem železniční trati. Budova, pod kterou jsme propluli, vypadá jako regluační stanice plynu. Nad hlavami se nám kříží potrubí, lávky a kabely. |
|
 | | Za krátkým rovným úsekem následuje další tunel, v mapce označený jako ②. Tentokrát je ale mnohem kratší. |
|  | | Stále ještě mají soumraky nad Dolním Cejlem svoji romantiku s doznívající ozvěnou průmyslové revoluce. Kolik takových míst v Brně zbude za rok, za deset či za sto let než všechna zmizí rukou architektů a urbanistů zlepšujících město? |
|
 | | Za ocelovou lávkou následuje železniční most. Náhon protékal kdysi posledním (nejvýchodnějším) obloukem Severního viaduktu, který v roce 1846 vyvedl dráhu z hlavního nádraží skrze průmyslová předměstí. |
|  | | Od roku 2016 probíhá necitlivá rekonstrukce viaduktu částečně ukrytého v zástavbě, která pohřbí původní cihelné zdivo a klenby pod vrstvou betonu. Po 170 letech přijde Brno o svoji další technickou památku. Srovnání s citlivou opravou Negrelliho viaduktu v Praze se nabízí samo. |
|
 | | Poslední pohled na brněnskou teplárnu a elektrárnu zpod viaduktu pod železniční tratí. Tady voda proudí rychleji než v tunelech výše proti proudu. |
|  | | Za mostem začíná rozlehlý a spletitý areál Mosilany, která vznikla po 2. světové válce sloučením několika textilních podniků a zanikla na sklonku socializmu s přesunem výroby do nového areálu v Černovicích. |
|
 | | Za malou peřejkou následuje hlubší úsek, kterým loď proletí podél pohroucených zdí a továrních hal, které našly své nové nájemce mezi výrobními podniky, prodejnami, řemeslníky i umělci. |
|  | | Vodní cesta je místy zahrazená, jak noví majitelé zpátky rozdělili onehdy sloučené podniky na menší areály. Naštěstí se dá projet v celé délce jen s pořádným předklonem. |
|
 | | Po zbourání Vlněny je rozsáhlý areál Mosilany patrně nejazjímavějším průmyslovým labyrintem v Brně. Potrubí se tu kříží s mosty, kabely, sloupy, věžemi a komíny; cesty se proplétají mezi budovami, průchody a nad vodou jako ve Stínadlech. |
|  | | Uvnitř Mosilany proud opět zrychluje a unáší nás pod již uzavřeným areálem mezi temnými tlamami litinových rour a česlemi před náhony k dávno zaniklým trubínám. |
|
 | | Duch 19. století je tu přítomný v omítce oprýskaných zdí, na kamenných stěnách budov vyrůstajících z vody i v trouchnivých fošnách dávno zadřených stavidel. |
|
 | | Také díky životodárné vodě náhonu se mění kdysi uspořádané a strohé tovární areály na jeho březích v kamennou dřungli omšelou podle zákonů přírody. |
|  | | Konec dobrodružné cesty skrze tovární areály se blíží za křižovatkou ulic Křenové a Vlhké. Jen pár metrů za neprostupnými česlemi a zaniklým soutokem s Ponávkou začíná další podzemní úsek - vodní tunel pod Rumištěm. |
|
 | | Přistáváme již za úplné tmy a při každém záběru vytahujeme pádla z kapaliny černé jako sama noc nad našimi hlavami. |
|  | | Velká a malá roura převádí vody náhonu nad kmenovou stokou C brněnské kanalizace v trase někdejší Ponávky, aby pak mohly pokračovat v tajemném tunelu pod ulicí Rumiště směrem ke Komárovu. |
|
Zdroje
- Teplárny Brno: Historie společnosti. Dostupné z http://www.teplarny.cz/historie.
|
