 | | Původně stávala kaple Pod skalkou v polích nad císařskou silnicí z Brna do Olomouce. |
Kaplička zvaná „Pod skalkou“ (též „Pod Skalkou“) patří k nejméně známým brněnským sakrálním stavbám; částečně proto, že stojí na nepřístupném místě na samém okraji města, částečně proto, že v průběhu staletí pozbyla vlivem proměn Brna svoji původní úlohu kaple u cesty, po které projíždí povozy a procházejí pocestní. Dnes je kaple téměř ukryta zrakům kolemjdoucích a pouze pozorní poutníci mohou na vteřinu spatřit její obrys mezi stromy při průjezdu po dálničním přivaděči na Ostravské ulici.
Nevelká barokní kaple půlkruhového půdorysu byla vystavěna v roce 1726 na místě někdejšího kříže u cesty. Podle legendy tudy na počátku 18. století projížděl se svým vozem vznešený pán, který nemínil čekat v táhlém stoupání na příležitost k předjetí pomalejšího povozu a nařídil kočímu tryskem předjet povoz i za cenu poškození poblíž stojícího kříže. A čemu Bůh nechtěl, vozka při předjíždění samozřejmě kříž strhl, načež se na obloze zjevil černý mrak, ze kterého vzápětí vyšlehl blesk a jako ohnivý bič se zaryl do spřežení. Koně se vzepjali, vůz se zakymácel a již převrácený pohřbil v troskách svého pána, který tak draze doplatil
na svoji zpupnost, rouhání a zejména na boží smysl pro ironii. Vesničané později na místě postavili kapli a do ní umístili obraz, znázorňující strašidelnou předjížděcí scénu.
Aby se zabránilo podobným událostem v příštích staletích, postavili brňané ve 2. polovině 20. stoletím podél původní státní silnice čtyřpruhový dálniční přivaděč, který nejen umožňuje bezpečné předjíždění pomalejších povozů, ale také svojí dispozicí zcela změnil okolní krajinu. Původní cesta z brna do Olomouce se posunula blíže ke Slatině (dnes ulice Hviezdoslavova) a prostor mezi ní a dálničním přivaděčem (ulice Ostravská) postupně kolonizovali zahrádkáři. Nakonec se v jedné ze zahrad ocitla i samotná kaple, a tak, přestože je v roce 2015 zahrada víceméně zpustlá, není snadné kapli najít, za to je nemožné ji přímo navštívit. Zvědavci se tak musí spokojit s pohledem přes plot.
 | | Přestože zub času kapli již značně nahlodal, ani v roce 2015 nezapře svůj barokní původ. |
|
 | | Uprostřed nepřístupné zahrady obrůstá kaple trávou a zplanělými stromky. Zapomenuta lidmi i Bohem. |
|
 | | Původně byl od kapličky výhled do údolí na vesnici Slatinu. Dnes slepě mžourá do změti plotů a chatek zahrádkářské kolonie. |
Osobní vzpomínka
Jiří Kalina vzpomíná: „Kaple jsem si všiml náhodou, při průjezdu po dálnici směrem k Brnu. Nepozorně jsem z místa spolujezdce bloumal zrakem po předměstí, když najednou moji pozornost upoutalo něco, co nezapadalo do změti reklamních púanelů, svodidel, skladišť a plotů. Kaple se zjevuje jedině na podzim, na zlomek sekundy mezi křovisky a stromy nad dálnicí - nejprve jsem si ani nebyl jist, jestli se mně to jen nezdálo, tak krátký pohled to byl. Na první pohled vypadala kaplička spíš jako starý vodojem, který snad mohl z kopce nad vesnicí zásobovat Slatinu vodou. Teprve průzkum pramenů ukázal, že jde o zajímavou a patrně nejméně známou brněnskou kapli.
Zdroje
- Reichstädter, B.: Kaplička Pod skalkou. Aktuality o Slatině, číslo 2, únor 2002.
- Encyklopedie Brna: Kaplička pod Skalkou, Kaplička u Napoleonské silnice. Dostupné z http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=240.
|
