 | | Železnice vycházela od zadní části pavilonu A (rotundy) přibližně radiálním směrem do prostoru bývalých zahrad zahrnutých ve 20. letech 20. století do areálu výstaviště. Kolej byla uložena poměrně bytelně ve štěrkovém loži a lze předpokládat, že v tomto stavu vydržela několik let (datum demontáže není známé). Foto M. Hartl. |
|
 | | Vozy byly popsány jmény měst, ve kterých sídlily správy tehdejších drah. V Československu jich bylo šest: Plzeňská, Pražská, Ústecká, Ostravská (se sídlem v Olomouci), Bratislavská a Košická. Záhadou zůstává, která dráha přišla zkrátka neboť vozů bylo na úzkokolejce pouze 5. Foto M. Hartl. |
|
Dětská železnice v Brně byla dočasná úzkokolejná dráha o rozchodu 600 mm vystavěná v areálu brněnského výstaviště jako atrakce pro děti v rámci první Výstavy československého strojírenství v roce 1955.
Historie
Okolnosti vzniku v pořadí druhé dětské železnice na brněnském výstavišti jsou zahaleny tajemstvím. Ačkoliv se snahy o vybudování úzkokolejky pro děti v Brně opakovaly prakticky po celé 20. století, ve skutečnosti nebylo nikdy dosaženo úspěchu v podobě stálé dráhy sloužící dětem nebo dokonce provozované alespoň částečně dětmi. V roce 1928 byla v rámci Výstavy soudobé kultury v Československu na výstavišti zřízena železnička o rozchodu 381 mm, podobná drážce ve vídeňském Prateru, po skončení výstavy byla ovšem opět demontována.
Historie se opakovala o čtvrtstoletí později, kdy byla po vzoru SSSR v souvislosti se zakládáním pionýrských železnic, které tehdy vznikaly v celé východní Evropě, vystavěna další drážka. Přestože vznikla zřejmě již před rokem 1955 (pravděpodobně v roce 1954, kdy bylo výstaviště po odstávce znovu otevřeno jako park kultury a oddychu), v roce 1955 byla nicméně doložitelně v provozu při příležitosti první Výstavy československého strojírenství.
Jediná dieselová lokomotiva byla stylizována jako parní stroj, čemuž odpovídal i mohutný kouř vycházející z komína. Tahala otevřené vagónky pojmenované podle měst v ČSR, pravděpodobně podle toho, kde se nacházela jednotlivá ředitelství tehdejších správ drah (provozní obvod Brno tehdy patřil pod Správu dráhy v Bratislavě).
Ačkoliv bývá železnička z 50. let někdy označována jako pionýrská dráha, zřejmě nešlo o pionýrskou železnici v obvyklém smyslu, tj. dráhu, na které se na své zaměstnání připravovali budoucí železničáři z řad dětí a mládeže tak, že zajišťovali většinu provozních profesí.
Informace o ukončení provozu není známá, avšak celá souprava později zmizela. O výstavbě klasické pionýrské železnice se nicméně v Brně i nadále uvažovalo, konkrétně v parku Lužánky. Údajně byla dokonce vyrobena dieselová lokomotiva (zda jde o stejný kus, který v roce 1955 vozil účastníky strojírenské výstavy, není známo), jež posléze nějakou dobu stála v suterénu Domu pionýrů v Lužánkách, kde její stopa doposud končí (pravděpodobně byla sešrotována).
Popis
O podobě dráhy není autorům článku mnoho známo. Doložena je jedna dieselová lokomotiva a pět otevřených osobních vozů o rozchodu 600 mm. Trať vedla od zadní části pavilonu A do prostoru tehdy teprve částečně zrušených zahrad zahrnutých do areálu výstaviště ve 20. letech 20. století. Nezodpovězená zůstává celá řada otázek: jak byla železnice dlouhá, jak vypadala kolejová síť, kdy přesně byla vystavěna a demontována, kdo zajišťoval její provoz a které ze šesti správ ČSD přišla zkrátka, když vozů bylo pouze pět?
Prosíme čtenáře pamětníky, kteří by mohli přispět jakoukoliv informací z neznámé historie brněnské dětské dráhy, aby nám vložili informaci do komentáře pod článkem nebo zaslali mailem na adresu spravnym.smerem@seznam.cz.
Zdroje
- Hartl, M.: osobní rozhovor.
- Čižmář, Z.: BVV: Z historie veletrhů v Brně (1.část). Dostupné z https://elektrika.cz/data/clanky/bvv-z-historie-veletrhu-v-brne-1-cast.
|
