Bytový dům Palackého 28

Bytový dům na Palackého třídě č. 28 v Brně tone už desetiletí v záplavě zeleně, jako zámek pro spící princeznu. Z ulice není dvojposchoďový dům, věčně skrytý za stromem a zaparkovanými auty, příliš nápadný ani svojí zanedbaností. Kolemjdoucí ale zaujme třeba řada ocelových zpevňujících kotev pod střešní římsou. Skromný ornament na posledním zachovalém sklepním okénku je jedním z mála zdobných prvků na oprýskané fasádě domu. Dům je ze strany do ulice dobře zabezpečen proti vniknutí, okna i okénka jsou zazděna nebo bytelně zatlučena prkny…

Bytový dům na Palackého třídě č. 28 v Brně je dvojposchoďový pavlačový dům, který byl značně poškozen poklesy půdy v souvislosti s výstavbou Královopolského tunelu (stavba též známá jako tunely Dobrovského) na brněnském velkém městském okruhu. Dům byl sanován masivní ocelovou konstrukcí, díky čemuž se stal neobyvatelným a čeká na rekonstrukci nebo demolici.

Historie

Do roku 1919, kdy bylo Královo Pole připojeno k Brnu, tvořila tato dnešní městská část samostatnou obec, od roku 1905 pak dokonce samostatné město, spojené s Brnem železnicí, pouliční drahou a de facto i zástavbou podél dvou hlavních ulic (dnes Poděbradova a Palackého). Rozvoj Králova Pole v podstatě kopíroval rozvoj Brna, což znamenalo prudký nárůst obyvatel zejména v 2. polovině 19. století v souvislosti s příchodem železnice do města a rapidním rozvojem průmyslu. V Králově Poli šlo zejména o cukrovar a strojírnu založenou roku 1895, která přivedla do města tisíce dělníků i s rodinami.

Právě zejména jako dělnické bydlení vznikaly ve 2. polovině 19. století pavlačové domy podél hlavních spojnic Králova Pole a Brna, mezi které spadá i blok vymezený ulicemi Palackého, Veleslavínovou, Hostinského a Poděbradovou. Plán Králova Pole z roku 1931 uvástí jako rozmezí let výstavby domůl v tomto bloku roky 1850 až 1885. Tehdy také vznikl dům na Palackého 28, který byl po následujících více než 120 let využíván k bydlení.

Ke dramatickým změnám ve využití domu došlo během ražby tunelů Dobrovského, která započala naplno v roce 2006. Přes opakované ujištění, že ražba tunelů nenaruší vůbec nebo pouze minimálně statiku domů na povrchu a že veškeré případné škody budou majitelům domů nahrazeny, došlo k poklesům základů domu a hrozbě jeho zřícení, stejně jako u většiny ostatních domů v uvedeném bloku.

Ředitel stavby Ing. Vladimír Macík tehdy předpokládal minimální dopady na stavby na povrchu, řka: „Trhlinky tam samozřejmě jsou, ale s tím se počítalo dopředu. A až ražba skončí, budeme chodit dům od domu a každý jednotlivě opravovat. Některým lidem to jenom pomůže. Třeba třicet let nemalovali a my jim to uděláme zadarmo. Odchylky jsou minimální, jsou to pouhé milimetry“.

Aktuální stav domů v bloku však svědčí o tom, že problémy se statikou byly zřejmě mnohem zásadnější, než se očekávalo. Prakticky všechny objekty v blocích mezi ulicemi Palackého a Poděbradovou nad dvěma tubusy tunelů jsou masivně vyztuženy ocelovými profily a táhly a zhruba polovina domů je neobývaná a chátrá. Trhliny jsou zřejmé pouhým okem, docházelo k defomracím oken, dvěří a podlah či opadávání omítek. Významné zásahy jsou patrné i na domě č. 28, kde došlov rámci sanace k vyztužení pavlačí, schodiště a výstavbě mohutných podpěrných zdí pod klenbami ve sklepě domu.

Výstavba tunelů skončila a jejich plné zprovoznění proběhlo v roce 2012. Deformace domů na povrchu pokračovaly i několik let po zahájení provozu, nicméně lze předpokládat, že dojde k ustálení a domy nad tunely bude možné opravit a znovu využívat bez nebezpečí dalších poklesů. Na svoji příležitost tak čeká také dům č. 28.

Popis

Pavlačový dům o devíti okenních osách se skládá ze dvou obytných podlaží (zvýšené přízemí a první patro), sklepa a půdy, směrem do dvora je přistavěno v severní části domu schodiště se dvojicí záchodů na každém patře. Na straně obrácené do dvora je dům vybaven dvěma pavlačemi. Celkem se v domě nacházelo devět bytů a jeden suterénní prostor dříve zřejmě rovněž využívaný jako byt.

Tvář domu výrazně proměnila sanace provedená v roce 2006 v souvislosti s výstavbou jižního tubusu Královopolského tunelu (oficiálně se oba tzv. tunely Dobrovského dohromady jmenují „Královopolský tunel“). Pavlače byly podepřeny devíticí masivních ocelových profilů, na dalších mohutných profilech tvaru I o výšce cca 50 cm protažených kolmo k ulici sklepením domu byly vystavěny masivní cihlové podpory sklepních kleneb.

Ocelovými profily byly vyztuženy také otvory oken a dveří v nosných zdech a na vlastní masivní ocelovou konstrukci bylo uloženo kamenné schodiště, dříve letmo zakotvené v cihlových zdech. Při té příležitosti bylo zřejmě odstraněno taky původní zábradlí schodiště.

Přesto, že byl již před sanací v roce 2006 dům ve špatném stavu, byly to právě práce na zpevnění domu a přes toto zpevnění nastálé deformace, které učinily dům neobyvatelným. Přesto je dům alespoň minimálně udržován a zabezpečen proti vniknutí - dovnitř se lze dostat pouze čas od času otevřenými vstupními dveřmi. Pokud se budoucímu majiteli (o vlastnictví domu probíhají soudní pře) podaří dům zrekonstruovat, bude snad jeho desetiletá neobyvatelnost pouze stavem dočasným.

V roce 2017 probíhají spory o vlastnictví nemovitosti. Dům je předmětem 7 různých řízení o změně vlastnických vztahů, do kterých vstoupilo celkem 13 různých subjektů - kromě oficiálního majitele a katastrálního úřadu, včetně jeho inspektorátu, také Krajský soud v Brně, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV a Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV (obé Policejní prezidium České republiky) a několik dalších advokátů a firem. Vlastnictví domu je proto nejasné.

…čas od času lze ale vstoupit hlavními dveřmi, které se otevírají nejen na Velký pátek. Nad nimi je dobře patrná zpevňující ocelová rozpora.

Následuje centrální vstupní chodba, která ve dvoře ústí překvapivě na pavlač ve výši prvního patra. Také zde je dodatečná kovová kostra domu dobře patrná.

Tady se nelze ubránit vzpomínce na pohádku o Šípkové Růžence. Psí víno šplhá po sloupoví ocelové konstrukce, která měla dům uchránit před zhroucením poté, co jeho statiku narušily podzemní práce při ražbě tunelů Dobrovského.

Pohled ze dvora, který se změnil v prales, na centrální chodbu domu ústící na pavlač.

Nápis varující před padající omítkou vyznívá v domě, kde padají celé kusy stěn a stromů téměř humorně.

Pavlačových domů v Brně ubývá. Každý měsíc zmizí několik dalších zástupců fenoménu, který byl standardem bydlení zejména dělnictva v 19., ale i 20. století.

Byty v takových domech byly skromné. Vstup do malé chodby z pavlače, v lepším případě později dobudovaná miniaturní koupelna či záchod, v horším už pouze kuchyně a případně též malý pokoj. Dvě nebo tři okna na pavlač a stejný počet do ulice. Zde nezbývalo mnoho prostoru pro úpravy, jako je oddělená spíž na obrázku.

Kuchyně velikosti předsíně a moderní ocelové veřeje, které měly zabránit pokřivení původního rámu dveří při sesedání domu nad vyraženými tunely.

Zatímco dole na ulici panuje i v noci čilý ruch, po kolejích duní tramvaje, auta a chodci víří kolem celý den, v největším pokoji v prvním patře je už roky tichý klid a mír - oddělený svět sám pro sebe.

Provedené sanace dávají domu ještě šanci na záchranu. Snad také proto nejsou ještě byty ve zcela dezolátním stavu.

Momentka z pavlače, která se pomalu a něžně poddává nemilosrdně se po ní sápající přírodě.

Přestože je dům již přes deset let prázdný, zřejmě má občas své příležitostné obyvatele. Ti ovšem na čistotu a pořádek příliš nedbají.

Těžko hledat v nejrušnější části města mezi centrem a Královým Polem tak dokonalou oázu ticha a klidu.

Rekonstrukce domu se kdysi zastavila na půli cesty. Některým místnostem proto chybí podlaha a jiný zase strop.

Elegantně zakroucené schodiště spojuje dolní pavlač jednak se dvorem a druhak s pavlačí horní.

Ocelová konstrukce, která drží rozpraskaný dům pohromadě je dobře patrná také tady. Snad až příliš masivní nosníky drží pavlače a prochází skrze stěny domu do sklepení, kde na nich stojí celé zdi.

Vstup do suterénního bytu obrostlý břečťanem je jako dokonalá kulisa z nějakého fantasy filmu.

Jak řekl kdysi slavný americký architekt Frank Lloyd Wright: „Lékař může své chyby pohřbít, ale jediné, co zmůže architekt, je poradit svému klientovi, aby vysadil psí víno.“ Možná, kdyby někdo dům opravil v podobě, zachovávají veškeré rostlinstvo, mohl by v příštím roce získat Pritzkerovu cenu.

Dvůr, plynule přecházející v zahradu, je nádhernější, než kdykoliv předtím. Něco mezi židovským hřbitovem, kanadským pralesem a zákoutím pod ořecehm v zahradě u tetičky, které mělo vždycky zvláštní, vlhce hořkou vůni.

Račte vstoupit a poodhrnout jemné předivo zpuchřelé záclonky za pokřivenými tabulkami skel v okenních rámech.

Sklepení pod domem bylo po dostavění tunelů Dobrovského vyztuženo řadou masivních příčných zdí, které měly podpořit hroutící se klenby. Kdo se v absolutním tichu a tmě zaposlouchá, možná uslyší dunění stovek motorů v hloubce pod zemí.

Za temných zimních večerů se občas v podzemí domu na Palackého třídě objeví postavy pátračů. Sami neví, co vlastně hledají, ale prozkoumají každý kout.

Sklepní komora, kde kdysi plynoměry odtikávaly čas domu. Dnes působí tak nějak prázdně a hluše. Asi jako kaple, z níž někdo odnesl všechny obrazy světců.

Žlutavé trubkoví aneb vzpomínka na legendární spořič obrazovky ve Windows 3.11.

Dům je stále připojen k vodovodnímu řadu. Stav měřidla je nicméně výmluvný, v poslední době bylo spotřebováno přesně 0,0000 m3 vody.

Zpátky ze sklepa na nádvoří prokletého domu mezi ocelové traverzy do břečťanových vln.

Vzhůru po schodech, jež jsou pouze pro střízlivé. I těm by se totiž mohla při pohledu přes neexistující zábradlí zatočit hlava.

Ani schodišti se nevyhnula ocelová sanace. Kdyby byly domy z masa a kostí, měl by tenhle protézy na všech končetinách.

O patro výše se naskýtá totožný pohled. Schodiště má tři stupně, ten poslední vede až na půdu a zábradlí mu už docela chybí.

Schody jsou staré, ale nejsou zámecké, jsou z kamene, ale překrytého moderní betonovou vrstvou. Panny po nich v posledních létech obvykle nechodí.

Noční pohled na pavlačové záchodky v horním patře. Tehdy se záchodům na pavlači říkalo společné, dnes by se nejspíš jmenovaly sdílené.

Totéž místo zachycené s jinou technikou nasvícení. Je dotud výhled na uličky starého Králova Pole a taky do historie Brna.

Vstup na půdu jako z Dernetova snu. Střechu má dům v dobrém stavu a to mu dává naději na vzkříšení třeba už v příštím desetiletí.

Z roztečí komínů na chátrající půdě je dobře patrné, jak (ne)velké byly byty v pavlačovém domě. V tichém světě bez revizí spalinových cest dáváme zajímavému místu zatím na shledanou.

Zdroje

1. Walter, V.: Digitalizované staré mapy Moravy a města Brna. Dostupné z http://www.vilemwalter.cz/mapy/.
2. Kubátová, Š.: Povýšení Králova Pole na město. Dostupné z http://www.kralovopole.brno.cz/povyseni%2Dna%2Dmesto/d-3568.
3. Forró, M.: Nad tunely Dobrovského lidé v noci nespí. Dostupné z https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/nad-tunely-dobrovskeho-lide-v-noci-nespi20091019.html.
4. Kostka, R.: Monitorování staveb při ražbě Královopolského tunelu v Brně. Dostupné z http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/monitorovani-staveb-pri-razbe-kralovopolskeho-tunelu-v-brne/.
5. ČÚZK: Informace o pozemku. Dostupné z http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ZobrazObjekt.aspx?encrypted=Nk-kTj60VdTdyqBSF2HJm94FuEejHJNHHOnnpfB9Ou8RBpOTTLUJ65q2yMjk93YsUbp1aYoNBvIsdANI68USopgfq_nC1SDvQjxC0EZXfaSyPzK59uDHOq3r1GhQkQxo.

Komentáře: